Česko ukrývá dechberoucí přírodní div starý desítky milionů let: Nominováno na 7. div světa

V Česku se nachází nespočet překrásných památek, které stojí za vidění. Jedna z nich ovšem převyšuje ostatní svou unikátností. V samém srdci Českého Švýcarska se nachází hotový přírodní klenot – monumentální skalní útvar starý desítky milionů let. Díky své výjimečnosti se tato památka dostala mezi nominace na seznam sedmi nových divů světa. A rozhodně je co obdivovat. 

Pravčická brána je výsledkem miliónů let geologických procesů. S rozpětím oblouku přibližně 26,5 metru a výškou 16 metrů je největším přirozeným skalním mostem v Evropě. Tento útvar vznikl v období svrchní křídy před zhruba 90 miliony let, kdy bylo dnešní České Švýcarsko pokryto mořem.

Přírodní klenot, který stojí za návštěvu

Postupným usazováním a stlačováním písku vznikla mohutná pískovcová vrstva, kterou následně formovaly erozní procesy, jako vítr, voda a mráz. Právě tyto síly postupně vytvořily ohromující oblouk, který dnes obdivují tisíce turistů ročně.

Pravčická brána tvoří také významný ekosystém. Pískovcové skály, které ji obklopují, vytvářejí jedinečné mikroklima. Na těchto skalách rostou vzácné druhy rostlin a daří se zde i živočichům, kteří by v jiných oblastech nenašli vhodné podmínky pro život. Lesy Českého Švýcarska, kde se Pravčická brána nachází, jsou domovem ohrožených druhů jako je výr velký, čáp černý či sokol stěhovavý.

Pravčická brána se poprvé objevuje v historických záznamech roku 1410, kdy byla známá jako „Velká brána“ (Grosses Tor). Tehdy tvořila přirozený mezník v hraničním sporu mezi dvěma významnými šlechtickými rody – Berky z Dubé, sídlícími na hradě Wildenstein, a jejich jižními sousedy, Wartenberky. Hranice tehdy vedla skrze tuto oblast a pokračovala směrem k soutoku říčky Kamenice s Labem. Když byl konflikt o území v roce 1492 urovnán, hranice byla posunuta severněji, což zajistilo, že Pravčická brána zůstala součástí českého území.

Samotná Pravčická brána se však nestala ikonou pouze pro svou přírodní krásu. Její význam se rozšířil i do oblasti kultury a turismu. Již v 19. století přitahovala návštěvníky z celé Evropy. V roce 1826 byl v blízkosti brány postaven výletní zámeček Sokolí hnízdo, který sloužil jako hostinec a útočiště pro turisty. Budova, která je dodnes zachována, v současné době hostí muzeum a restauraci, kde si mohou návštěvníci vychutnat nejen místní speciality, ale také výhled na tuto přírodní dominantu.

V roce 2000 bylo České Švýcarsko, včetně Pravčické brány, vyhlášeno národním parkem. Tento krok měl zásadní význam pro ochranu a zachování této jedinečné krajiny. Pravčická brána se stala jedním z hlavních symbolů parku a láká stále více turistů, kteří ji touží spatřit na vlastní oči. Obrovský rozmach turismu má však i své zápory, proto bylo nutné přijmout určitá opatření, která minimalizovala dopady turismu na okolní přírodu. Z důvodu ochrany je například zakázán přímý přístup na samotnou bránu, což pomáhá zachovat její stabilitu a přirozenou krásu.

Přírodní památka, která láká turisty z celého světa

V roce 2009 byla Pravčická brána nominována na seznam sedmi nových divů světa v rámci celosvětové ankety New7Wonders of Nature, která měla za cíl vybrat nejvýznamnější přírodní památky planety. Ačkoli se nakonec do finálního seznamu nedostala, již samotná nominace podtrhla její výjimečnost a význam, a ještě zvýšila její popularitu. Stala se tak nejen symbolem Českého Švýcarska, ale také důkazem toho, že i menší země jako Česko může nabídnout přírodní div, který obstojí ve srovnání s největšími světovými krásami.

Výstup na vyhlídkové plošiny kolem brány nabízí nezapomenutelné pohledy na okolní krajinu, která se táhne až k hranicím Německa. Turisté si mohou vybrat z mnoha různých tras, od nenáročných procházek až po delší výlety, které propojují Pravčickou bránu s dalšími zajímavostmi Českého Švýcarska, jako je například soutěska Kamenice nebo vyhlídka Belvedér.

Na Pravčickou bránu vedou dvě hlavní přístupové trasy. První cesta začíná v Hřensku. Po červené turistické značce se nejprve vydáte přibližně 2 kilometry podél silnice směřující na Mezní Louku. U Třech pramenů pak odbočíte do lesa, kde vás čeká mírné, ale stálé stoupání. Po dalších 2,5 kilometrech dorazíte až k Pravčické bráně.

Druhá trasa vede z Mezní Louky a je o něco delší. Cesta vás zavede po červené značce známé jako Gabrielina stezka. Tato 6kilometrová trasa vás provede členitým terénem podél majestátních skalních stěn a nabídne dechberoucí výhledy na okolní krajinu.

Zdroj: region-ceskesvycarsko.cz, kudyznudy.cz, idnes.cz