Česko čeká tvrdý scénář: Firmy šetří a zázraky se nekonají. Kdo si neřekne, nepolepší si

Česká společnost stojí na křižovatce, kde se očekávání a realita rozcházejí. Lidé touží po lepším ohodnocení a spravedlivějších podmínkách, jenže realita na pracovním trhu je mnohem složitější. V zemi, kde si většina lidí zakládá na stabilitě a setrvání ve známém prostředí, se objevuje otázka, jak dlouho lze spoléhat na staré jistoty.

Každodenní realita mnoha lidí se odehrává mezi ranní cestou do práce a večerním návratem domů. Hodiny strávené v kancelářích, dílnách nebo obchodních centrech vytvářejí rytmus, který se opakuje stále dokola. Zvyk na známé prostředí a předvídatelné jistoty působí uklidňujícím dojmem, ale zároveň vyvolává otázku, zda právě tato setrvačnost není tím, co nás postupně připravuje o něco důležitého.

Čas, který hraje proti zaměstnancům

Ještě před několika lety byla situace jiná. Období rekordní inflace donutilo firmy přidávat zaměstnancům i několikrát během roku, jen aby dokázaly udržet pracovníky. Podle poradenské společnosti RSM některé podniky zvýšily mzdy čtyřikrát či pětkrát za sebou. To se ale dnes změnilo. S ústupem inflace většina firem plošné navyšování zastavila a podle posledního průzkumu jich více než polovina neplánuje přidat vůbec.

Příležitost k růstu výplaty tak závisí na individuální aktivitě. Jen v menší části podniků mají šanci ti, kteří se nebojí požádat. Větší než pětiprocentní zvýšení však slibují pouze obory jako marketing, poradenství nebo energetika. Tam, kde energetické náklady dusí celé sektory, například v průmyslu nebo farmaceutickém odvětví, panuje naopak úplná stopka. Pokud už firmy plošně přidávaly, dělo se tak obvykle jen jednou ročně.

„Pokud firmy mzdy plošně navyšovaly, přikročily k tomu se začátkem kalendářního roku. Už tehdy to ale byla jen každá pátá firma, a nyní jich je ještě výrazně méně,“ uvedla řídící partnerka poradenské společnosti RSM Monika Marečková.

Síla slov a odvahy

Ukazuje se, že schopnost zaměstnance říct si o vyšší odměnu má dnes mnohem větší váhu než dříve. Z průzkumu vyplynulo, že až třetina firem je otevřená individuálním jednáním, i když plošné navyšování neplánuje. Jenže Češi patří v tomto ohledu k nejopatrnějším národům v Evropě. Většina lidí zůstává na stejném místě roky, a to i přesto, že jsou nespokojeni.

Podle výzkumů Národního institutu SYRI hraje roli i malá ochota měnit zaměstnání. Češi se obávají nízké podpory v nezaměstnanosti a nedostatečné nabídky rekvalifikací. Strnulost trhu práce se tak stává začarovaným kruhem. Na jedné straně přežívají málo produktivní podniky díky nízkým mzdám, na druhé straně chybějí kvalifikovaní lidé tam, kde by mohli přinést inovace.

Skutečná čísla, která promlouvají

Český statistický úřad uvedl, že v prvním čtvrtletí roku 2025 dosáhla průměrná hrubá mzda 46 924 korun. V nominálním vyjádření šlo o růst o 6,7 %, reálně pak o 3,9 %. Jenže průměr skrývá značné rozdíly. Medián, tedy mzda zaměstnance uprostřed mzdového žebříčku, činil 38 385 korun, což ukazuje, že většina lidí na průměr nedosáhne.

Rozdíly jsou patrné také mezi regiony. Zatímco v Praze se mzda přiblížila 62 tisícům, v Karlovarském kraji byla průměrná hodnota pod 40 tisíci. A i když některá odvětví, například vědecké a technické činnosti, vykázala dvouciferný nárůst, jiné oblasti, jako těžba a dobývání, rostly jen o tři procenta. Celkový obraz tedy není tak optimistický, jak by se na první pohled zdálo.

Cena pohodlí a klidu

Češi mají tendenci zůstávat v zaměstnání, které znají, i když jim nevyhovuje. Výzkumníci z CERGE-EI upozorňují, že právě nízká regionální i oborová mobilita je zásadním problémem. Přidává se i nedůvěra k transparentnosti mezd. O výdělcích se mluví málo a zaměstnanci tak často nevědí, zda jsou odměňováni spravedlivě.

Tato neochota riskovat vede k pomalému růstu reálných mezd a brzdí celou ekonomiku. Nízké mzdy se stávají důsledkem, nikoli příčinou strnulého trhu práce. Výsledkem je situace, kdy spokojeni nejsou ani zaměstnanci, ani zaměstnavatelé. Ti první se bojí říct si o víc, ti druzí ztrácejí možnost využít plný potenciál pracovní síly. A právě v této nerovnováze se rodí výzva, která se dotkne každého.