Češi vyrazili na Slovensko a po 3 hodinách už seděli v autě na cestě zpátky. To, co zažili v horách, přirovnávají k peklu

Léto v Tatrách má svoje kouzlo – čistý vzduch, vůni jehličí a výhledy, které člověku vezmou dech. Jenže letos k téhle idyle přibyl ještě jeden „bonus“, se kterým ne každý počítal a který dokáže celý zážitek proměnit v úplně jiný příběh, než jste si plánovali.

Ranní vzduch je chladný, ale příjemný, a horské štíty se rýsují proti jasné obloze. Cesty z údolí se začínají plnit prvními návštěvníky, kteří míří vzhůru. Už po pár minutách je ale znát, že tenhle den bude mít trochu jiný průběh, než si většina z nich plánovala.

Tatry v hlavní roli léta

Vysoké Tatry jsou symbolem slovenské přírody. Ohromující štíty, ledovcová plesa a čistý horský vzduch lákají každoročně statisíce lidí, a letos se zdá, že zájem dosáhl maxima. Místní provozovatelé potvrdili, že je o letní ubytování výrazně zvýšený zájem, a leckdo hlásí, že některé termíny již mají téměř nebo úplně vyprodány.

Oblíbené lokality jako je Štrbské pleso, Téryho chata nebo výstup na Rysy přitahují nejen zkušené turisty, ale i rodiny s dětmi. Na nejužších místech tras se tak tvoří „turistické zácpy“ a tempo výstupu určuje spíš dav než vaše vlastní síly.

Fronty místo ticha

Zatímco někomu nevadí přidat se k proudu lidí a cestou prohodit pár slov s ostatními, jiní touží po tichu a klidu. Jenže v hlavní sezóně to není samozřejmost ani v brzkých hodinách. V polské části Tater, na známém vrcholu Giewont, se podle slovenských médií letos opakovaně tvořily fronty dlouhé přes kilometr. Turisté tu čekali i více než hodinu, než se dostali na vrcholový kříž a udělali si fotku. V horkém počasí to znamenalo stát na úzké stezce bez možnosti předbíhání, jen pomalu posouvat batoh před sebou a hlídat, kam šlapete.

Tatry jako místo, kam se jezdí celé generace

Tatry nejsou jen horami, pro Čechy a Slováky jsou i kusem společné historie. Už v první polovině 20. století sem mířili turisté z obou stran tehdejší republiky, ať už vlakem přes Poprad, nebo autobusem z Prahy. Po válce se Tatry staly symbolem organizované rekreace, kdo nejel k moři, jel „do hor“. Společné fotky z výletů na Rysy nebo z procházky kolem Štrbského plesa se objevovaly v rodinných albech stejně často jako snímky letních chalup.

Mnozí si dodnes pamatují typické horské chaty s vůní borového dřeva, čaj s rumem po túře nebo fronty na lanovku, kdy si lidé krátili čekání rozhovory a sdílením zážitků. Změnilo se mnohé, hory dnes fotíme na sociální sítě a cestu plánujeme podle aplikace, ale kouzlo zůstává. Tatry si uchovaly schopnost přitáhnout lidi bez ohledu na dobu, a právě proto v nich dnes potkáte turisty všech generací.

Jak se davům vyhnout

Pokud chcete vidět Tatry bez tlačenic, má smysl plánovat jinak. Vyrazte velmi brzy ráno, ideálně ještě před východem slunce, nebo naopak až pozdě odpoledne, kdy se většina turistů vrací. Skvělou volbou jsou méně známé trasy, které nabídnou stejně krásné výhledy, ale bez davů. Místní průvodci doporučují například túry kolem Ždiaru, k Plesu nad Skokem nebo do Belianských Tater, kde je návštěvnost podstatně nižší.

Další trik? Přenocování přímo na horské chatě. Ráno vyrazíte dřív než hlavní proud z údolí a často máte první hodinu cesty prakticky sami pro sebe.

Krása, která za to stojí

I přes nápor turistů Tatry neztrácejí své kouzlo. Při správném načasování a dobré přípravě si můžete užít klidné stezky, kdy slyšíte jen šum lesa a zurčení potoků. A i když se někdy nevyhnete čekání nebo sdílení výhledu s desítkami dalších lidí, horská scenérie má sílu přebít drobná nepohodlí.

Tatry jsou místem, které dokáže okouzlit v každé době. Když si dobře naplánujete trasu a čas, odmění vás klidem, výhledy a atmosférou, kterou jinde nenajdete. A právě proto se sem lidé rádi vracejí, protože každý návrat může být úplně nový zážitek, a to doslova.