Češi se tím cpou jako kobylky, ale v Německu by to ani pes nežral. Má to víc éček než masa

Jídlo, které „zachrání večer“ nebo rychle zažene hlad, není v Česku nic výjimečného. Polotovary, sladké tyčinky, brambůrky, hotovky, uzeniny; stačí otevřít lednici nebo projít kolem regálu v supermarketu. Zájem Čechů o nezdravé potraviny je neoddiskutovatelný. Nutno ale říct, že s rostoucím pohodlím a dostupností nezdravých potravin roste i spotřeba různých přídatných látek, bez kterých by se podobné potraviny ani nedaly vyrobit.

Spousta produktů vypadá na první pohled lákavě a v reklamách často slýcháme sliby o kvalitě, tradici a domácí chuti. Realita je ale trochu jinde. Zatímco v některých zemích západní Evropy by takové jídlo sotva někdo vložil do košíku, u nás mizí z pultů rychlostí blesku. Jistě, každý má někdy chuť na něco „ne úplně zdravého“. Problém nastává ve chvíli, kdy tyto potraviny začnou tvořit běžnou součást jídelníčku, a éčka, konzervanty nebo zvýrazňovače chuti dostanou větší prostor než samotné kvalitní suroviny.

Tavené sýry jako ikona českých ledniček

Jednou z kategorií, která u nás naprosto dominuje v žebříčku oblíbenosti, jsou tavené sýry. Většina lidí si ráda pořizuje kulaté krabičky s trojúhelníčky, které pak namažeme na chleba, rohlík nebo je použijeme jako rychlý základ pomazánky nebo omáčky na těstoviny. V Česku je to téměř národní specialita, taveňák přidáváme do školní svačiny, na rohlík ke svačině na hory a nebo třeba k večeři na chatě. V Německu by spíš vybrali zdravější variantu.

Co je vlastně tavený sýr

Tavený sýr není klasický přírodní sýr. Vzniká tím, že se různé druhy sýrů rozemelou, zahřejí, smíchají a za pomoci tavicích solí vznikne hmota, kterou lze snadno roztírat a dlouho skladovat. Přidávají se ještě další složky nebo aromata podle druhu. Na obalu pak najdete řadu přídatných látek označených jako „E“, což jsou konzervanty, emulgátory, barviva, stabilizátory nebo zahušťovadla. Kdo někdy otočil krabičku taveňáku a začetl se do složení, ví, že některé tavené sýry můžeme považovat za malý chemický koktejl.

Němci jsou v tomto ohledu konzervativnější a sází hlavně na přírodní sýry. V tamních obchodech je najdete většinou v menším množství, a když už, tak bývá kvalita vyšší než u některých českých variant. Hlavním důvodem je ale složení, obsahují příliš mnoho přídatných látek a jsou považovány za průmyslově upravenou potravinu, která neodpovídá představě o zdravém stravování.

Fosfáty, tavicí soli a éčka

Jedním z hlavních problémů tavených sýrů jsou tavicí soli, tedy fosfáty. Právě ty umožňují, aby se sýr při zahřátí nesrazil, ale zůstal krémový a snadno roztíratelný. Přesně kvůli nim má většina tavených sýrů tak dlouhou trvanlivost a typickou konzistenci. Jenže fosfáty nejsou úplně bez rizika. Nadměrný příjem může rozházet poměr fosforu a vápníku v těle, což může negativně ovlivnit zdraví kostí, zejména u dětí a seniorů. To je fakt, který výrobci příliš nezdůrazňují. Ve složení některých taveňáků najdete i další éčka, emulgátory, konzervanty, někdy barviva, aromata nebo zvýrazňovače chuti. To všechno dohromady vytváří produkt, který sice vypadá jako sýr, ale má s přírodním sýrem společného jen základní suroviny.

Sýr bez sýra? Pozor na označení

Ne všechny „taveňáky“ jsou stejné. Rozdíl je nejen v kvalitě, ale i v samotném označení výrobku. Pravidla jsou celkem jasná, výrobek může být označen jako tavený sýr, pokud obsahuje dostatek skutečného sýra a živočišného mléčného tuku. Pokud je podíl nižší nebo je v produktu více náhražek, najdete na obalu označení „tavený výrobek“. Tyto produkty už nemohou používat slovo „sýr“ a často v nich najdete ještě více aditiv a nižší obsah bílkovin i vápníku.

Víc soli než chuti

Pokud se zaměříte na výživové tabulky, zjistíte, že tavené sýry často obsahují překvapivě hodně soli. Jeden trojúhelníček sice představuje malou porci, ale pokud si ho namažete na tři rohlíky, dostanete do těla poměrně slušnou dávku sodíku. Tuk bývá většinou živočišný, což je v pořádku, pokud ale výrobce nezačne šetřit a sáhne po levnějších rostlinných tucích. Některé obaly navíc lákají na vysoký obsah vápníku. Je to pravda jen částečně. Ano, v taveném sýru nějaký vápník je, ale kvůli vysokému obsahu fosforu se část vápníku v těle hůře vstřebává. Navíc při výrobě se část hodnotných látek ztrácí, takže sýr není zdaleka tak cenným zdrojem, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Proč Češi milují tavené sýry

Tavený sýr vydrží dlouho v lednici, nezapáchá, snadno se maže a většina lidí ho prostě zná odmala. Navíc v minulosti patřil k potravinám, které byly v obchodech vždy dostupné. Tím si získal pevné místo v českých domácnostech. Děti ho mají rády pro jemnou chuť, dospělí ocení praktičnost. Ostatně, když přijde nečekaná návštěva, namazat chleba taveným sýrem a nakrájet pár ředkviček je otázka tří minut.

Mýty a realita

O tavených sýrech se často říká, že jsou to jen zbytky z výroby tvrdých sýrů. Realita je dnes trochu jiná. Většina českých výrobců skutečně používá kvalitní základní suroviny, ale faktem zůstává, že jde hlavně o průmyslový produkt vzniklý smícháním různých druhů sýrů a dalších příměsí. Častým mýtem je také tvrzení, že tavené sýry jsou levné. V přepočtu na kilogram jsou ale dražší než obyčejný eidam nebo gouda.

Na co si dát pozor při výběru

Některé tavené sýry mají složení relativně bezproblémové a obsahují více skutečného sýra, méně aditiv a méně soli. Pokud se ve složení objeví hlavně voda, tavicí soli, rostlinný tuk a aroma, jde o levnější variantu s nižší nutriční hodnotou. Kdo hledá lepší alternativu, může sáhnout po termizovaných sýrech nebo kvalitních čerstvých sýrech, případně vybírat tavené sýry s menším množstvím přídatných látek.

Tavené sýry v omezeném množství neuškodí. Na druhou stranu není nutné jim přisuzovat zásadní místo ve vyváženém jídelníčku. Pokud na ně občas dostanete chuť, není to tragédie. Důležité je vybírat kvalitní produkty a doplňovat je i o jiné, méně průmyslově zpracované potraviny.