Ceny jako před 10 lety a 4× levnější než Chorvatsko. Prozíraví Češi vyráží letos, než to zaplaví turisti

Některé cesty si neplánujete, ony si najdou vás. Zobrazí se vám mezi fotkami kamarádů, někdo o nich nadšeně vypráví na zahradní párty a pak najednou klikáte „hledat ubytování“. Ani nevíte jak a plán na léto je na světě. Ne do Paříže, ne do Chorvatska. Tam už to znáte. Ale sem? Tady vás čeká něco nového.

Letos poprvé je tahle země v hledáčku českých turistů výrazněji než kdy dřív. Nejen proto, že je krásná. Ale hlavně proto, že je dostupná. Bez přehánění, týdenní pobyt tady vyjde až čtyřikrát levněji než klasika typu Istrie nebo Dalmácie. Kdo neřeší rezorty, ale hledá klid, přívětivé lidi, čisté moře a ceny jako před deseti lety, má jasno.

Dovolená za normální ceny

Kdo si letos sedl ke kalkulačce a zkusil spočítat, na kolik by ho vyšla klasická dovolená u moře, ten možná na chvíli zvažoval stan u rybníka. Ceny v Chorvatsku letí nahoru a to, co dřív bylo za „rozumné peníze“, se dnes blíží cenám Itálie. A právě v tomto momentu se objevuje alternativa, klidnější, levnější, a přitom možná krásnější.

Černá Hora. Země, která má v názvu barvu a v duši slunce. Když se podíváte na mapu, vypadá docela nenápadně, mezi Chorvatskem a Albánií, kousek od Bosny. Ale když tam přijedete, pochopíte, proč si ji každý, kdo ji navštíví, chce nechat jen pro sebe.

K moři, kde voní borovice a ticho

Představte si koupání s výhledem na hory, kde jsou v červnu ještě zbytky sněhu. Úzké zátoky, čistá voda, kamenná městečka, která vypadají, jako by tam byla odjakživa. A žádné přelidněné pláže. Tady nikdo neřeší, co máte na sobě, ale jestli máte chuť na rybu nebo spíš burek.

A co to všechno stojí? Méně, než čekáte. Káva v kavárně? Okolo 1,50 až 2 eur. Hlavní jídlo v menší restauraci? 8 až 12 eur. A ubytování? Pokud vynecháte přeplněnou Budvu a zamíříte třeba do Petrovacu nebo Ulcinje, najdete apartmán pro dva za 30–40 eur na noc. V sezóně. A s výhledem.

Zapomeňte na srovnání

Češi si to začínají uvědomovat. Podle cestovních kanceláří roste zájem o Černou Horu meziročně o desítky procent. Ale spousta lidí si cestu organizuje sama, svým vlastním autem přes Maďarsko a Srbsko, s pauzami v klidných kempech, bez stresu a front. Dálnice se prodlužují, infrastruktura zlepšuje a mentalita lidí zůstává pohostinná, srdečná a vstřícná.

Tady vám neprodají magnetku za dvojnásobek. Tady vám řeknou, kam si zajít na večeři, kde je nejlepší pláž a co stojí za to vidět.

Anebo vám povypráví příběh, třeba o tom, jak město Kotor vzniklo ze slz víly, která litovala ztracené lásky. Nebo že v horách nad městem žijí duchové černohorských králů, kteří hlídají staré cesty. Legenda? Možná. Ale když večer stojíte na hradbách a díváte se na zátoku, která připomíná norský fjord, věříte všemu.

Když vám nejde jen o lehátko u bazénu

Černá Hora ale není pro každého. Nečekejte nekonečné rezorty a animační programy. Čekejte ale místo, které si vás získá jinak, než luxusem. Vůní tymiánu, večery s vínem z vinařství, kde vás vítá samotný majitel. Moře je tu klidné i divoké, podle toho, kde se zrovna zastavíte.

A pokud váháte, kam přesně vyrazit, Kotor je pro milovníky historie a klikatých uliček, Ulcinj pro ty, kdo hledají nejdelší písečnou pláž v zemi, Petrovac nabízí klid a romantiku a Durmitor v horách láká na čerstvý vzduch a ledovcová jezera.

Ne vždy je potřeba hledat ráj na druhém konci světa. Někdy stačí pár hodin jízdy, otevřená mysl a chuť poznat něco, co ještě není na všech letácích. Černá Hora nabízí právě to, a možná i něco navíc. Až jednou zase budete hledat místo, kam vyrazit, vzpomenete si. Tady to stálo za to.