Čechům roste pod okny jed: Děti ho milují, toxikologové se děsí. Doma ho má každý třetí

Užitečný medonosný keř, který poskytuje potravu ptákům až do zimy. Je hustě větvený, robustní, a když kvete, zdobí ho drobné narůžovělé květy. I když možná nevíte, jak se tato rostlina jmenuje, její plody jistě dobře znáte.

Jako malí (možná i jako dospělí) jste si s těmito bobulemi jistě hráli, ale to jste ještě netušili, že jsou jedovaté. Dokáží otrávit zvířata, ale i člověka. Už tušíte?

Běžný keř se skrytým nebezpečím

Řeč je o pámelníku bílém (latinsky Symphoricarpos albus). Je to zhruba 1 až 2 metry vysoký opadavý keř z čeledi zimolezovitých. Každý si ho určitě pamatuje jako keř s bílými kuličkami, které praskaly pod podrážkami bot. Pochází ze Severní Ameriky, běžně se vysazuje v evropských parcích i zahradách. U městských zahradníků je pámelník oblíbený pro svou nenáročnost – snáší chudé i vlhké půdy, mrazy, slunce i stín, zvládá znečištěné ovzduší, proto ho často najdete podél chodníků a silnic. K tomu velmi rychle roste a tvoří husté kolonie. Keř kvete od června do srpna, ale jeho plody, bílé bobule, zůstávají na větvích až do pozdního podzimu, tím je esteticky zajímavý i mimo vegetační dobu.

Pámelník je oblíbený i díky svému ekologickému přínosu. Nabízí potravu i úkryt drobným ptákům a jeho květy, kterých bývá požehnaně, jsou skvělým zdrojem nektaru pro opylovače. Díky své odolnosti snižuje prašnost ve znečištěných oblastech, kde jiné rostlinné druhy často selhávají.

Jeho jméno pochází z řečtiny – symphorein znamená nést spolu, karpos je plod, což odkazuje na trsy, hrozny, ve kterých jeho plody rostou.

Jak moc je pámelník bílý jedovatý?

Pámelník je považován za mírně jedovatý keř, jehož toxicita se týká především plodů. Některé zdroje ale uvádějí, že jedovaté mohou být i další části rostliny. Plody obsahují saponiny, jde o látky obsažené v mnoha rostlinách (mydlice lékařská, prvosenky, lékořice, ale i luštěniny a listová a kořenová zelenina). Saponiny mají schopnost vytvářet pěnu při kontaktu s vodou, proto název saponin od latinského sapo – mýdlo. Je několik druhů saponinů, které mají rozdílné chemické struktury, často bývají neškodné, ty v pámelníku jsou ale toxické. Plody keře dále obsahují alkaloid chelidonin, dusíkatou organickou sloučeninu. Ve větším množství se vyskytuje především ve vlaštovičníku větším, v menším množství ho najdete právě v pámelníku.

Pámelník je jedovatý hlavně pro zvířata a pro děti. Riziko smrti je extrémně nízké, není ale vyloučené. Při konzumaci menšího množství (jedna až pět kuliček) nepřicházejí vážnější komplikace. Většinou se jedná o středně těžké potíže s trávením, které jsou rizikové hlavně kvůli stavu dehydratace. U dětí se mohou objevit bolesti břicha, zvracení, průjem a křeče. Dospělého čeká nevolnost, bolest hlavy. Zvířata nejčastěji postihne apatie a také trávicí potíže. Při požití většího množství mohou nastat velmi těžké travicí komplikace, proto je potřeba neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.

Nejčastější otravy jsou zaznamenány hlavně u dětí, je vhodné jim vysvětlit, že bílé kuličky jsou dobré na hraní, ne však ke konzumaci.

Mírně jedovatý, ale také léčivý

V minulosti se účinky pámelníku bílého využívaly v lidovém léčitelství. Rozmačkané bobule se přikládaly na podrážděnou pokožku, na popáleniny a opruzeniny kvůli jeho lokálním anestetickým účinkům. Za pomoci odvaru z listů se omývaly oči při zánětech a léčilo se nachlazení. Odvar z kořenů a natě zase pomáhal při potížích s močovými cestami, zánětech močového měchýře, při pohlavních chorobách a očistě po porodu. Sušené bobule se v malém množství využívaly jako projímadlo. Kvůli jedovatosti pámelníku se ale k jeho užívání přistupovalo s velkým respektem a opatrností.

Existují i další druhy pámelníků, které se u nás vyskytují spíše vzácně. Například pámelník červenoplodý/okrouhlý s purpurově červenými plody, pámelník Chenaultův s bobulemi růžovými až červenými a s narůžovělými plody pámelník Doorenbosův.