Největší český trapas: Tento zvyk nás v zahraničí totálně zesměšňuje. Vysmívají se nám i Slováci

Češi se v zahraničí prezentují všelijak. Vysoké ponožky v sandálech nebo pocit, že by se všechny národy světa měly naučit naši rodnou řeč, nejsou tím nejhorším. Ve skutečnosti existuje ještě větší trapas, který nás totálně zesměšňuje.

„Češi jsou líní a neschopní, snadno se podvolují autoritám a navíc kradou. Na druhou stranu jsou pracovití, mají zlaté ručičky i vlastní hlavu a obvykle bývají poctiví.“ S takovými protichůdnými charakteristikami se můžete setkat dnes a denně. Často se považujeme za horší, než ve skutečnosti jsme. Některé vlastnosti bychom si ovšem měli uvědomit a zbavit se jich. Můžeme kvůli nim být terčem posměchu. Jeden národní rys lze přitom považovat za největší trapas.

Tohle je největší český trapas

Češi začínají po několika letech, ve kterých se drželi zkrátka, opět víc utrácet. Jenže stále ne příliš. Někdo nás proto označuje za národ šetřílků. Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) se sice vracíme do obchodů, ale nárůst se projevuje především v nepotravinářském zboží. Na jídle stále šetříme. A nejen na jídle. To ovšem není záležitostí několika posledních let, ale dlouhodobý trend, který se táhne daleko do minulosti. Tenhle zvyk na nás ovšem v cizině nevrhá úplně nejlepší světlo.

Kdo šetří, má za tři?

Bývaly doby, kdy nám rodiče říkali: „Vezmi si k té šunce či sýru něco pořádného“. Tím měli obvykle na mysli pořádnou skývu, nebo chcete-li krajíc chleba. To po svých vzorech opakují i další generace, byť v menší míře. Tenhle trend přitom začal v době, kdy jsme obecně neměli moc peněz. Bílé pečivo ale ve skutečnosti není nic „pořádného“. Z nutričního hlediska je naopak na štíru. Jenže nás za pár korun na několik hodin zaplácne.

Češi jsou známí i tím, že si s sebou na dovolenou balí řízky a další pochutiny. Hlavně v cílové destinaci nic neutratit, a to ani za žádné atrakce. Na co si pobyt v zahraničí užívat, když je nejdůležitější ušetřit. Jistě, někde je opravdu draho. Na druhou stranu mnohdy neutrácíme ani na místech, která jsou zhruba stejně drahá jako naše domovina, což platí například pro Slovensko.

Nechci slevu zadarmo!

Češi nejsou jen národem pivařů, ale také slevařů. Tomuhle hobby jsou mnozí z nás schopni obětovat spoustu času. Nakupování se tak může protáhnout na několik hodin a ušetříme třeba dvě stovky. Těžko posoudit, zda za to obětovaný čas stojí. Obchodní řetězce na nás každopádně hrnou své akční nabídky, kterým většina nemůže odolat.  Nakoupit co nejlevněji je podle výzkumu NADA Research národním sportem dvou třetin Čechů. Jenže si vlastně ani nemůžeme být jisti, jestli opravdu šetříme.

 „V záplavě slevových akcí je složité identifikovat, kdy se jedná o skutečně výhodný nákup, a kdy o marketingový tah prodejce. Setkáváme se proto s případy, kdy nastává u spotřebitelů vystřízlivění z výhodné koupě, když si například cenu výrobku porovnají na internetu,“ uvedl vedoucí právního oddělení spotřebitelské organizace dTest Jan Šůra.

Šetřeme na správných místech

Zdá se, že všechno přepočítáváme na peníze a často řešíme ceny. Šetrnost samozřejmě není ničím špatným. Některým lidem ani nic jiného nezbývá. Často však šetříme na nesprávných místech. Kupujeme třeba v akci věci, jež vůbec nepotřebujeme, jen proto, že jsou v akci. Češi ostatně dokážou podle statistik vyhodit průměrně 30 kilogramů potravin ročně na osobu.