Nevinná rostlina? Kdepak! Češi si ji pěstují na zahradě a netuší, že má účinky o síle hadího jedu

V přírodě i v zahradách se často setkáváme s rostlinami, které nám na první pohled učarují. Jejich krásné květy lákají k přivonění i natrhání do vázy. Některé druhy jsou však prudce jedovaté a navíc se dají snadno zaměnit za jiné. Obzvláště riskantní pak je, když takové rostliny pěstujete na zahrádce, kde se pohybují děti.

Jednou z takových květin je i ocún jesenní. Jedná se o zástupce čeledi ocúnovité, který je sice drobný, ale rozhodně ne zcela nenápadný. Jeho květy jsou velmi hezké a jakmile se rozvinou, mohou být lákadlem k utržení, nebo nedej bože k ochutnání, pro malé děti. Při pozření však nehrozí jen nevolnost, ale může dojít dokonce i k ochrnutí a při požití vyšší dávky dokonce k úmrtí.

Nebezpečná krása

Ocún jesenní se ve volné přírodě vyskytuje zpravidla na vlhkých podhorských loukách, v lužních lesích a také v olšinách. Jedná se o hlíznatou rostlinu, která kvete na konci léta nebo zkraje podzimu. Výjimečně však některé kusy vykvétají také na jaře. Okvětní lístky ocúnu jsou bledě fialové nebo bílé a říká se jim někdy naháčci, jelikož nemají listy.

Ačkoliv je to rostlina velice líbivá, všechny její části jsou prudce jedovaté. Pokud byste ji zaměnili za jinou bylinu a udělali si z ní například čaj, mohli byste na to doplatit. Požití pěti gramů semen vás dokonce může připravit o život. Nebezpečná navíc může být i voda z vázy, ve které jste kytku měli postavenou, nebo kozí či ovčí mléko ze zvířat, která ocún spásla.

Tichý zabiják kolchicin

Hlavní látkou zodpovědnou za jedovatost ocúnu je kolchicin. Jedná se o alkaloid, který je přítomný v celé rostlině, nejvíce se ho však nachází v semenech a hlízách. Tento jed je velice silný a dokáže poškodit jak tkáně, tak i orgány lidského těla. Po požití i malého množství kolchicinu se může dostavit nevolnost, zvracení, bolesti břicha nebo průjem.

Několik hodin po pozření kolchicinu se začnou projevovat první příznaky. Pokud navíc bylo požito větší množství, může do 48 až 72 hodin od otravy dojít k selhání ledvin, jater nebo i jiných orgánů. V případě, že není zavčasu vyhledána lékařská pomoc, hrozí otrávenému jedinci dokonce smrt.

Kromě kolchicinu se ale v rostlině nacházejí i další pro člověka toxické látky, kterými jsou demekolcin a kolchikosid. První zmíněný představuje derivát kolchicinu a kromě žaludečních a střevních obtíží může mít na svědomí také útlum kostní dřeně, poškození jater či ledvin a neurologické příznaky, například zmatenost nebo závratě.

Kolchikosid není až tak jedovatý jako kolchicin, avšak i tato látka může způsobovat vedlejší účinky, a to zejména pokud je dlouhodobě užívána. V lékařství se díky svým myorelaxačním a protizánětlivým účinkům využívá jako svalový relaxant.

S čím si ho můžete splést?

Vzhledem k tomu, že někdy lze narazit na kvetoucí ocún jesenní i na jaře, může se stát, že dojde k jeho záměně za jiný druh. Mohli byste si ho tak poplést například s jeho příbuzným ocúnem jarním, jelikož na rozdíl od kusů, které kvetou na podzim, ty, co vykvétají na jaře, nemají vyvinuté čnělky. V České republice se však ocún jarní dle dostupných údajů nevyskytuje.

Nejen květ vás však může napálit. Listy rostliny, jež jsou široce kopinaté a dlouhé asi 20 až 35 centimetrů, jsou totiž trochu podobné medvědímu česneku. Osoby, které nemají zkušenosti se sběrem bylin, by tak raději česnek medvědí měly kupovat v obchodě, kde mají jistotu, že se jedná skutečně o danou rostlinu.

Oko laika by si pak ocún mohlo kromě výše uvedeného splést také třeba s krokusem. Byť jsou determinační znaky obou rostlin odlišné, člověku, který se o botaniku příliš nezajímá, se mohou jejich květy zdát stejné. Všechny jsou fialové nebo bílé a mají charakteristický tvar. Nicméně šafrán se oproti jedovatému ocúnu používá jako koření.