Je to oficiální: Všechny ročníky 1974 a mladší čekají v důchodu tvrdé změny. Nejvíc to odnesou ženy s dětmi
Pokud jste narodili po roce 1973 a začínáte, byť jen teoreticky, myslet na své důchodové vyhlídky, máte nad čím přemýšlet. Český důchodový systém nabírá nový kurz a všem ročníkům 1974 a mladším přináší změny, jaké tu nebyly desítky let.
Po dlouhá desetiletí platila v Česku, a ostatně i v řadě dalších evropských států, zásadní výhoda pro matky, kdy za každé vychované dítě (konkrétně až do čtyř) postupně klesal věk odchodu do důchodu. Žena s více dětmi tak mohla do penze odejít o několik let dříve než její vrstevník-muž nebo žena bezdětná. Tento princip byl logicky odvozen z faktu, že výchova dětí znamená přerušení kariéry a nižší příjmy. Jenže demografická realita, stárnutí obyvatel a napjaté veřejné rozpočty donutily politiky i odborníky přehodnotit pravidla hry.
Od ročníku 1974, tedy žen narozených v tomto roce a později, už nárok na dřívější penzi v souvislosti s dětmi nebude existovat. Tato změna je součástí dlouhodobého trendu vyrovnávání rozdílu mezi pohlavími. Matky budou poprvé odcházet do důchodu přesně ve stejném věku jako jejich mužské protějšky – a pro všechny bez rozdílu bude platit totéž: nárok na starobní penzi až po dovršení právě stanovené hranice.
Kdo zažije poslední „dřívejší důchod“?
Výhodu si naposledy užije ročník 1973. Ženy narozené v tomto roce mohou na základě výchovy dítěte ještě odejít o něco dříve. Ty s jedním dítětem mají právo na penzi o čtyři měsíce dříve, se dvěma o rok a čtyři měsíce, se třemi o dva roky a čtyři měsíce. To se však velmi rychle mění: už v příštím roce dopadnou nová pravidla i na ženy s jedním dítětem (doposud platilo už pro ženy bezdětné). Ročník 1974 a všechny další už budou mít „náskok“ nanejvýš papírový – rozdíl posledních čtyř měsíců je symbolický. Za několik let už se bude do důchodu odcházet podle stejných kritérií bez ohledu na to, zda jste vychovali děti.
Kam směřuje další vývoj? Linie, po které půjdou nově všichni
Věk odchodu do důchodu se v Česku zvyšuje už několik let a podle nejnovějších pravidel bude v následujících dekádách dál narůstat. Nová důchodová reforma ukotvuje průběžné navyšování důchodového věku prakticky lineárně – každý další ročník narozených bude odcházet o jeden měsíc později. Hranice se však neomezuje jen na sjednocení pohlaví, ale dochází také k jejímu „stropování“ až na 67 let. To znamená, že zatímco například ročník 1966 půjde do penze v 65 letech a jednom měsíci, lidé narození po roce 1988 už budou muset pracovat až do 67 let, než získají právo na řádnou starobní penzi.

Po roce 2030 už nezůstane po starých pravidlech téměř ani vzpomínka. Důchodový věk se bude nadále zvyšovat kontinuálně měsíc za měsíc každým ročníkem. A už dávno nebude platit, že „žena s dětmi má dříve odpracováno“. Stát jasně říká, že výchova dětí sice zůstává ve společnosti nesmírně cenná, ale na rozdílný penzijní věk už zkrátka nebude rozpočet. Věková hranice se zastaví na 67 letech pro většinu ročníků po roce 1988, některé scénáře ovšem počítají i s možností další úpravy podle vývoje demografie v budoucnu.
Pro ženy, a zejména matky, je to zásadní změna. Český systém dlouho zohledňoval ženskou životní etapu spojenou s péčí o rodinu, teď však jednoznačně vyžaduje srovnání podmínek: Pro všechny, kdo začali pracovat v druhé polovině 90. let a později, bude platit, že si na důchod musí počkat déle, než si jejich starší kolegyně vůbec uměly představit.

Reforma nemá šanci být odvolána nebo zmírněna ani podzimními volbami. Odborníci i vláda totiž považují narovnání pravidel za nevyhnutelné – dlouhodobé zvýhodnění žen s dětmi ve stáří už není podle demografických projekcí ani rozpočtově, ani politicky udržitelné. Tento krok má přitom ještě jeden efekt: motivovat k úsporám a dřívější finanční přípravě na dlouhý podzim života.
Čím více dětí žena má, tím se stále ještě malý posun k dřívějšímu odchodu do důchodu udrží. Ale i tady dochází k omezování a do budoucna reforma míří k úplné rovnosti nejen mezi pohlavími, ale i mezi ženami různého „mateřského skóre“.