Řidiči, pozor: Při této rychlosti vás radar ještě nezachytí. O kousek víc a platíte jak mourovatí

Za překročení rychlosti vás stihne peněžitý trest. Jenže to pouze v případě, že je váš přestupek dostatečně prokázán. To se zpravidla děje za pomoci radaru s kamerovým záznamem nebo očitého svědka v podobě policisty. Možná jste si všimli, že se často liší, kolik naměří tachometr a kolik vám ukáže rychlostní ukazatel na silnici. Tak se nabízí otázka, nakolik je spolehlivý takový radar, jehož přesnost má na svědomí vaši případnou pokutu.

Tachometry ve vozidlech jsou nastavené tak, aby ukazovaly trochu víc, než opravdu jedete. Je to z důvodu bezpečnosti. Jenže o tom spousta řidičů ví a jezdí tak, aby ručička na budíku byla lehce nad padesátkou. Pak už stačí jen trocha nepozornosti a hned se ocitnete nad povolenou rychlostní hranicí. Při měření se ale naštěstí počítá s mírnou odchylkou, která může zachránit stav vaší peněženky.

Měření rychlosti – dříve zábava, dnes restrikce

Už jsou dávno pryč doby, kdy vynálezce Maurice Gatsonides měřil rychlost vlastnoručně sestaveného sportovního auta Gatso 1500 Sport vlastním rychlostním měřičem. V roce 1948 šlo o přelomovou technologii, kdy přes dráhu konstruktér natáhnul gumové hadice, které fungovaly jako spínače. Ty spustily časoměřicí zařízení – podle délky trasy a výsledného času pak Gatsonides snadno spočítal, jak rychle jel. O deset let později pak založil vlastní společnost Gatsometer vyrábějící radary a tím položil základy moderním měřičům.

Když si dnes představíme takovou technologii, přijde nám to spíše úsměvné v porovnání s tím, že kompaktní rychlostní měřič s kamerovým systémem potkáváme skoro na každé křižovatce.

O kolik můžete jet rychleji, abyste neschytali pokutu?

Od té doby se mnohé změnilo a dnešní radary měří o něco přesněji, stále ale nejsou absolutně spolehlivé – s tím naštěstí zákon počítá. U nás je při rychlosti do 100 km/h tolerovaná odchylka ±3 km/h, což v praxi znamená, že při limitu 50 km/h vám musí radar naměřit minimálně 54 km/h, aby bylo překročení rychlosti na sto procent prokázáno. Při rychlosti nad 100 km/h je to trochu jinak, tam se tolerují 3 % z naměřené rychlosti. Jinými slovy, pokud jedete například 103 km/h v úseku s rychlostním limitem 100 km/h, pokutu nedostanete, protože je zohledněna právě daná tolerance.

Přípustná odchylka se zavedla právě proto, aby se kompenzovaly možné nepřesnosti rychlostních měřičů i tachometrů ve vozidlech, které často ukazují méně než je skutečná rychlost vozidla.

Rychlostní tolerance není zobrazena přímo na měřicím přístroji, ale vyhodnocuje ji strážník nebo dálniční policista. Radar, který je určený k těmto účelům, je potřeba pravidelně kalibrovat, aby se zajistila jeho spolehlivost, a musí se také jednat o schválený typ. To stejné platí i u radarů pevných.

Antiradary aneb Jak si čeští řidiči pomáhají proti pokutám

Už jste slyšeli o antiradaru? Jde o zařízení, které je schopné rozpoznat, že se v jeho blízkosti nachází radarový měřič. Takzvaný pasivní antiradar (radarový detektor) přítomnost radaru pouze odhaluje, ten je neškodný a u nás povolený. Na druhé straně existuje ještě antiradar aktivní (rušička), ten kromě detekce umí vysílat rušivý signál za účelem znesnadnění nebo úplného znemožnění určit rychlost vozidla – tím pádem nelze změřit, jakou rychlostí řidič vybavený rušičkou jede. Aktivní antiradary jsou u nás i v dalších evropských zemích nelegální – jejich používáním riskujete tučnou pokutu.

Co jste možná ještě nevěděli

Jednou ze zajímavých skutečností je fakt, že policejní radary dokážou měřit v obou směrech současně. Kromě rychlosti rozpoznají i směr pohybu vozidel. Takže pokud jedete nepovolenou rychlostí v opačném pruhu, než v jakém se měří, pokuty se můžete bát i tak.

Úplně první pokutu za překročení rychlosti podle záznamů inkasoval v roce 1896 brit Walter Arnold, který se místo povolených 3,2 km/h „hnal“ rychlostí 12,9 km/h. Vtipné je, že ho po osmi kilometrech dohnal konstábl na kole, jen proto, aby mu udělil pokutu. Walter Arnold zaplatil za překročení rychlosti v přepočtu na dnešní měnu zhruba 8 tisíc korun.

Policisté si opravdu zkusí. Když chytí řidiče, který je na úprku, dostane se jim spousty úsměvných výmluv, jen aby se vyhnuli pokutě. „Za všechno může manželka“, „mám nadměrný tlak v močovém měchýři“, nebo „měl jsem hlad a nechtěl jsem jíst na benzínce, tak chvátám do lepší restaurace“. Jeden z řidičů měl ovšem dokonalou výmluvu, když tvrdil, že ho posedl duch závodníka F1 Michaela Schumachera.