Legendární český moučník dobývá Ameriku. Šéfkuchaři nabízejí za recept milion, ale Češi jen kroutí hlavou

Nemá barevné polevy, nezáří z výlohy a neprodává se v krabičce s mašlí. A přesto se stal hvězdou cukrářských vitrín za oceánem. Moučník, který u nás dlouho žil nenápadně na plechu vedle bábovky, se v Americe proměnil v gastronomický poklad. A zatímco svět ho objevuje se zatajeným dechem, Češi se usmívají.

Vypadá docela obyčejně. Žádné efekty, žádné módní názvy, žádné vrstvy vysoké jako dort z hotelu Sacher. A přesto si ho lidé v zámoří fotí, chválí a snaží se ho napodobit. Připomíná něco, co jste jedli u babičky, ale teď se z něj pomalu stává trend.

Sladký skokan roku

Možná už jste o tom četli. Na sociálních sítích se začaly šířit fotky a videa s neobvyklým zákuskem: tmavý korpus, světlý krém, čokoládová poleva. Popisky typu „lighter than cheesecake“ nebo „Czech-style slab cake“ vystřelily vzhůru, food blogy se přidaly a trendy byly jasné, Míša dort vyrazil na svou životní cestu.

Na YouTube a TikToku dnes najdete desítky videí, kde zahraniční cukráři zkouší tvarohové řezy podle českých receptů. Nejčastěji pod názvem quark cake, případně Czech Misa bars. Těžko říct, co přesně spustilo tu lavinu. Možná jeho jednoduchost. Možná fakt, že to vypadá jako něco, co zvládne i laik. A možná jen nostalgie v ten správný čas.

Co na něm svět vidí?

Pro americký jazýček je Míša dort zjevení. Není přehnaně sladký ani tučný, přesto je krémový, svěží a lehký. Oproti klasickému cheesecaku má výhodu, díky tvarohu působí „čistěji“, s nižším obsahem tuku a bez zbytečné okázalosti. Žádný Oreo spodek, žádná trojitá šlehačka. Prostě piškot, tvaroh a čokoláda.

A možná právě to se stává jeho silou. V době třpytivých cupcakes a vrstvených dortů s jedlým zlatem je návrat k obyčejnosti osvěžující. A tak zatímco my máme Míšu spojeného s dětstvím, Amerika ho začíná vnímat jako nový kult. Trochu jako když si dáte obyčejný rohlík a zjistíte, že chutná líp než celé menu v hipsterské kavárně.

Zájem je vážný. A někdy až moc

Zájem zahraničí o „český quark cake“ došel tak daleko, že se začaly objevovat nabídky na koupi receptu. Zahraniční pekaři hledají autentické postupy, někteří dokonce kontaktují české food blogery s prosbou o originální verzi. Objevila se i historka, že jeden z amerických šéfkuchařů nabídl v nadsázce za „recept z babiččina sešitu“ astronomickou částku blížící se k milionu. Zda je pravdivá, nikdo neví, ale už jen to, že tomu někdo věří, ukazuje, jak daleko se Míša dostal.

Češi zatím kroutí hlavou. V diskusích se objevují komentáře jako:

„Tohle dělám v sobotu ráno, když zbude tvaroh.“

nebo:

„Recept mám od babičky, dám ho každému, kdo si přijde pro kousek.“

Míša není trend. Míša je historie

Je trochu zvláštní sledovat, jak se z domácí klasiky stává objekt globální touhy. Ale není to poprvé. Svíčkovou už objevili ve Vídni, včelí úly se prodávají v Německu jako „Weihnachtsbissen“ a ovocné knedlíky slaví comeback ve Skandinávii. Teď přišla řada na Míšu.

Ale zatímco svět spekuluje, kde získat „originální recept“, my víme, že finta není v přesném poměru cukru a másla. Je v tom, jak to dělá naše máma. Nebo jak jsme ho jedli rovnou z plechu dřív, než stihla ztuhnout poleva. Plastovou lžičkou a v pyžamu.