Nejjedovatější zelenina tohoto léta? Otrávit vás může víc než houby. Hned po rozkrojení poznáte proč

Letní zelenina bývá symbolem lehkosti, svěžesti a zdravého stravování. Grilujeme ji, přidáváme do těstovin i salátů, děláme z ní placičky, krémy nebo dokonce sladké moučníky. Na talířích se v létě objevuje každý den. A přesto se za jedním z těchto nenápadných plodů může skrývat riziko, které většina lidí vůbec netuší. Nejjedovatější zeleninu totiž jíme v létě každý den. 

Tahle zelenina se těší velké oblibě napříč generacemi. Rychlá na přípravu, dostupná a díky své neutrální chuti vhodná téměř do všeho. Pod slupkou se však může skrývat látka, která vyvolává nevolnost, zvracení nebo silné bolesti břicha. A v některých případech končí příběh i na pohotovosti.

Oblíbená zelenina umí potrápit

Cukety jsou jedním z nejvíce oblíbených druhů letní zeleniny. Rostou rychle, jsou nenáročné na pěstování a díky neutrální chuti mají v kuchyni opravdu široké využití. Jedná se o zdravou a bezpečnou surovinu, jsou ale situace, kdy je tomu spíše naopak. Jde spíše o výjimky, nicméně pokud tato zelenina chutná hořce, na talíř rozhodně nepatří. Za nepříjemnou chutí není špatné pěstování, skladování ani stáří cukety, ale obsah kukurbitacinů. 

Kukurbitaciny jsou přirozené obranné látky, které si rostliny z čeledi tykvovitých vytvářejí jako ochranu proti škůdcům. V běžně pěstovaných odrůdách bývají díky šlechtění téměř úplně potlačeny. Pokud si však vysadíte cuketu z nekvalitních semen, případně k tomu využijete semínka z loňské sklizně, může se hořkost objevit. Podobně tomu je i v případě, že rostlina zažívá stres. Ten se dostaví třeba při dlouhodobém suchu, náhlých změnách počasí a teploty.

Nebezpečí poznáte podle chuti

Prvním varováním je vždy chuť. Pokud cuketa chutná nepříjemně hořce, určitě ji nekonzumujte a rovnou ji vyhoďte (třeba na kompost). Kukurbitaciny totiž nejsou soustředěné jen v jedné části, ale prostupují celý plod. Nestačí tedy uříznout konce, které jsou nejvíce hořké. S touto látkou si neporadí ani tepelná úprava. Ta však zajistí, že hořkost nebude tolik intenzivní. Proto je nejlepší cuketu vždy ochutnat ještě syrovou ihned po rozkrojení.

Mezi nejčastější příznaky otravy patří silné bolesti břicha, průjem, zvracení nebo malátnost. U dětí nebo citlivějších osob mohou být reakce prudší. Ačkoliv se většinou nejedná o život ohrožující stav, případy hospitalizací kvůli domácí cuketě už byly v Česku i v zahraničí zaznamenány.

Největší riziko? Vlastní výpěstky

Zní to paradoxně, ale právě doma vypěstovaná cuketa může být největší hrozbou. Ne že by se to stávalo běžně, ale riziko je tu vyšší než u cuket z obchodu nebo ověřeného farmářského trhu. Důvodem je právě již zmiňovaný původ semen. Vlastní osivo z loňské sklizně nebo semena neznámého původu mohou nést genetický základ pro hořkost. A pokud se pak rostlina ještě dostane do nějakého stresu, kukurbitaciny se v ní začnou hromadit.

Řešením je nákup sazenic v ověřeném zahradnictví, případně nákup kvalitního osiva. Ukládání semínek z vlastní sklizně je sice zdarma, nicméně rostliny pak často trpí na různé neduhy a veškeré nedostatky loňské sklizně se u této „nové generace“ ještě znásobí.

Pozor i na další druhy

Když se mluví o jedovaté zelenině, cuketa nebývá jediná na seznamu. I další běžné plodiny mohou za určitých podmínek obsahovat látky, které našemu tělu rozhodně nesvědčí.

Zelené brambory obsahují solanin. Jde toxickou látku, která se tvoří pod vlivem světla. Pokud brambora zezelená nebo má naklíčená oka, je lepší ji vyřadit. Ani odkrojení postižené části nemusí stačit, protože toxiny pronikají hlouběji do dužiny.

Nezralá rajčata mohou obsahovat tomatin, látku s mírně toxickými účinky. Ve větším množství může podráždit žaludek, proto se doporučuje nejíst syrová zelená rajčata ve velkém. V menších dávkách, tepelně upravená, nevadí.

A zapomenout nelze ani na některé hořké okurky. U některých starších nebo nevyšlechtěných odrůd se může objevit podobná hořkost jako u cukety, a s ní i mírná toxicita. Znovu platí, že pokud je okurka hořká, nejezte ji.