Chtěl jsem dětem ukázat krásy Prahy. Po pár hodinách poznávání jsem měl chuť odjet z Česka

Všichni to známe. Chceme dětem předat kousek historie, probudit v nich hrdost, ukázat jim, jak krásné máme město, které lidé z celého světa obdivují. Praha, matka měst, poklad na Vltavě. Tak jsem jednoho prázdninového dne sbalil batůžky, láhev vody, mapu s vyznačenou trasou a vyrazil s dětmi na výlet, který měl být zážitkem léta. Jenže realita mě smetla hned na prvním kroku a z výletu se stala zkouška nervů.

Představoval jsem si pohodový den s výhledy, příběhy a zmrzlinou ve stínu. Místo toho nás hned po příjezdu pohltil dav. Děti mizely mezi skupinkami turistů, já mezi cedulemi „best price“ a selfie tyčemi. A to jsme byli teprve na začátku.

Karlův most

Naše první zastávka byla Karlův most, symbol středověké krásy, gotické atmosféry a pohledů, které znáte z pohlednic. Dorazili jsme hned po deváté. Mělo to být včas, než se město probudí. Jenže už v tu chvíli jsme se prodírali hustým davem, mezi skupinkami s průvodci, selfie tyčemi a stánky s karikaturami. V jednu chvíli jsme se museli držet za ruce, abych děti neztratil. Zastavit se a ukázat jim některou z barokních soch? Nemožné. U každé stála skupina lidí čekající na ideální záběr. Centrum Prahy během léta čelí doslova náporu, některé ulice mají během dne vyšší hustotu lidí než vánoční trhy.

Past na turisty na každém rohu

„Tati, mám hlad.“ Jasně. Takže hledáme něco k zakousnutí. Jenže… 170 korun za hotdog, který byl navíc studený a s gumovým rohlíkem? Už ne, díky. Limonáda 119 korun za půllitr, v plastovém kelímku, bez víčka a bez brčka. Voda se v tom vedru div nevypařila dřív, než jsme došli na další roh. Když jsem si spočítal, že bych za rychlý oběd pro tři zaplatil skoro tisícovku, zatočila se mi hlava víc než z horka. Ceny? Jako v Paříži.

Nejvíc mě ale mrzelo, že jsem dětem nemohl ukázat Prahu tak, jak jsem ji znal já. Klidnější, poetickou, s uličkami, kde voní langoše a kde si můžete dát kafe za normální cenu, posadit se na lavičku a sledovat loďky na Vltavě. Místo toho jsme se ploužili v davu, občas se schovali do stínu, hledali pitnou vodu, a po dvou hodinách jsme byli tak otrávení, že jsme si radši koupili jízdenku na tramvaj a odjeli k Výtoni, jen abychom z toho šílenství unikli.

Zkušenosti ostatních

Na sociálních sítích i cestovatelských fórech se podobné zkušenosti objevují čím dál častěji. Lidé označují centrum za „předražené, přecpané a neosobní“. Samotní Pražané se vyhýbají centru kvůli neúnosné zátěži a ztrátě běžného života.

A pak jsou tu ti, kdo se raději Praze v sezóně vyhnou úplně. Míří do Brna, Českého Krumlova mimo víkend, nebo do Beskyd. Tam je ještě pořád prostor dýchat.

Praha si zaslouží víc

Praha si své kouzlo rozhodně uchovává. Jen je v létě potřeba je hledat trochu jinde. Místa, která známe z pohlednic, jsou krásná, ale zároveň přetížená, hlučná a plná spěchu. A to někdy přehluší to, co dělá Prahu Prahou, její atmosféru, klidná zákoutí a pocit, že sem patříte.

Cestovní ruch k městu bezpochyby patří a je pro něj důležitý. Otázkou je, jak skloubit zážitek pro návštěvníky s životem pro ty, kteří tu opravdu žijí. Praha si zaslouží péči a ohleduplnost, stejně jako její obyvatelé i hosté. A možná je právě v tom budoucnost, ne být větší nebo hlasitější, ale být přívětivá, dostupná a stále krásná. Pro všechny.

Zkuste naplánovat výlet jinak. Vyhněte se hlavním trasám, jděte s dětmi na Vyšehrad, do Stromovky, nebo do dejvických uliček s kavárnami, kde vás neodřou. Prahu můžete milovat i bez Karlova mostu. A možná je to právě ta lepší Praha, bez davů a s místy, kde ještě žije opravdové město.