Největší paskvil v dějinách české architektury? Rozum zůstává stát nad tím, jak tohle mohlo projít přes památkáře 

Jedni je milují pro jejich originalitu, druzí by je nejradši srovnali se zemí. Tyhle stavby jsou architektonické symboly své doby. Provokují, inspirují, a hlavně pořád vzbuzují emoce. 

Vybrali jsme tři pražské budovy, které rozdělují veřejnost, přitahují fotografy i turisty a dodnes vyvolávají živé debaty. Mají drsný zevnějšek a charisma, které se nedá ignorovat. 

Šedá nuda a nic víc? 

Možná kolem nich chodíte denně a pravděpodobně jste si na ně už zvykli. Ať už je milujete, nebo nenávidíte, jedno se jim upřít nedá – nenechají nikoho chladným. 

Brutalismus vychází z poválečné tvorby Le Corbusiera. Stavby z betonu měly být hlavně funkční a odolné. Samotný název stylu vznikl z francouzského „béton brut“, tedy surový beton. Dnes mohou působit jako sci-fi kulisy nebo připomínka minulého režimu, ale jejich estetika stále promlouvá do spousty současných, nejen pražských čtvrtí. Jaké budovy opravdu nikdo nepřehlédne?

CUBE: Geometrie vznášející se ve Vokovicích 

Budova CUBE u Evropské třídy v Praze 6 vznikla v letech 1975–1977 jako sídlo podniku zahraničního obchodu Koospol. Byla postavena poté, co v roce 1974 vyhořel Veletržní palác. Autory jsou Stanislav Franc, Jan Nováček a Vladimír Fencl. 

Po roce 1989 se budova proměnila v kanceláře pro nadnárodní firmy, dnes v ní sídlí spíš menší společnosti. V letech 2010–2011 prošla rekonstrukcí za 75 milionů korun, která sice zachovala původní brutalistní tvář, ale zmodernizovala interiéry. 

CUBE dnes na mnohé působí jako betonový obr, který čeká, až mu někdo dá smysl.

„Dobře, ten, kdo to navrhl, měl asi pár železných bloků navíc,“ zní ironický komentář na Redditu.

Jiný uživatel zas budovu přirovnává k vojenské akademii v Bělehradě, jednomu z nejikoničtějších brutalistních komplexů v Evropě. 

Najdou se ale i mnozí fanoušci:

„Fakt nej office budova v Praze.“

nebo:

„Krásná a tam se hodící. Podívejte se do centra, co tam vyrostlo za paskvily…“ 

Kotva: Obchodní dům ze šestihranných modulů 

Když v roce 1975 otevřeli Kotvu, byl to luxusní zážitek. Jednalo se o pátý největší obchodní dům v Evropě. Namísto klasického kvádru přišly neobvyklé šestihranné moduly. Navrhli je manželé Machoninovi, taktéž autoři slavného hotelu Thermal v Karlových Varech, a jejich design tehdy působil jako zjevení. 

Po roce 1989 ale musela ustát konkurenci nově vznikajících obchodních center, což se jí z hlediska návštěvnosti moc nedařilo. V některých patrech opakovaně zůstávaly prázdné prodejní plochy.

Dnes o ní lidé mluví s respektem i ironií.

„Kotva je unikátní skanzen socialismu,“ píše jeden diskutující.

Jiný komentuje:

„Zašlá sláva, do těchto center vstoupí už jen zoufalec.“

Přesto podle ankety na iDNES 92 % hlasujících uvedlo, že se jim brutalistní Kotva líbí. Od roku 2019 je dokonce kulturní památkou.

Ačkoliv je to letos přesně 50 let od jejího otevření, je Kotva v současnosti zavřená kvůli probíhající rekonstrukci. Mnozí se shodují, že už ji potřebovala jako sůl. Oproti téměř naproti stojícímu Palladiu už prý dlouho působila zašle a nemoderně. Veřejnosti by se znovu měla otevřít až v roce 2027.

Nová scéna: Kostka ze skla a betonu 

Nová scéna Národního divadla z roku 1983 je ukázkou toho, jak může architektura vzbuzovat rozporuplné pocity. Skleněná kostka s drsným betonovým interiérem stojí mezi barokním klášterem a novorenesanční budovou divadla. A podle architektky Radomíry Sedlákové to zvládá suverénně:

„Je dominantní, ale nepotlačuje ani jednu z okolních staveb.“ 

Ne všichni jsou ale nadšení. Reddit kontruje:

„Doufám, i když radši nic nečekám, že s tím vnějškem budovy něco udělají a odstraní ten odporný skleněný kvádr. Jo jo, je to památkově chráněné, bla bla bla, no a co.“ 

Nová scéna totiž bude brzy procházet modernizací. Přestavovat se bude celé vnitřní uspořádání, zlepší se akustika a vznikne i kavárna v přízemí, která by měla být přímo napojená na náměstí Václava Havla. Vnější podoba budovy by ale měla zůstat zachována.