Pracujete z domova? Lékaři varují před nemocí, která devastuje tisíce lidí. Bacha na tyto varovné signály

Domácí prostředí, kde člověk nemusí řešit ranní dojíždění ani oblečení do kanceláře, se může na první pohled zdát jako ideální pracovní kulisa. Jenže za pohodlným pracovním režimem se často skrývá dlouhé sezení, minimální pohyb a rostoucí únava těla. A právě to je kombinace, která má své důsledky, i když se neozvou hned.

Většina lidí si prvních varovných signálů ani nevšimne. Mírná ztuhlost, pocit těžkých nohou nebo napětí v ramenou nejsou ničím výjimečným. Jenže právě tyto drobnosti mohou být začátkem vážnějších obtíží, které se postupně rozvíjejí bez výraznější bolesti. A když už se projeví naplno, jejich řešení bývá mnohem složitější, než pouhé narovnání zad.

Tiché potíže, které přerostou v trvalý problém

Jedním z nejčastějších zdravotních důsledků dlouhodobé práce u počítače je syndrom karpálního tunelu. Zpočátku se projevuje nevinně, například slabým brněním prstů, sníženou citlivostí nebo únavou v ruce. Postupně se však příznaky zhoršují až do bodu, kdy bolest narušuje i běžný spánek a úchop předmětů se stává problematickým.

Tento syndrom vzniká stlačováním nervu v oblasti zápěstí, nejčastěji v důsledku nevhodného držení ruky při opakované činnosti. Práce s myší nebo psaní na klávesnici se při špatném nastavení ergonomie stávají spouštěčem. Podle dostupných údajů se s tímto onemocněním potýká stále více lidí ve věku mezi čtyřiceti a šedesáti lety. Výrazně častěji postihuje ženy a v mnoha případech se neomezuje jen na jednu ruku. Potíže mohou vzniknout současně v obou zápěstích, což odborníci označují jako oboustranný výskyt.

Kolik je příliš? A co zůstává bez povšimnutí

Mnoho lidí tráví sezením klidně i deset hodin denně. Přesto se o negativních dopadech mluví stále málo. Podle fyzioterapeutických doporučení by souvislé sezení nemělo přesáhnout čtyři hodiny v kuse, přičemž už po 45 minutách bez pohybu dochází k výraznému zpomalení krevního oběhu a zatížení svalových skupin. Tělo tak přechází do pasivního režimu, ve kterém se začínají hromadit první známky přetížení.

Důsledkem může být nejen bolest zad, krční páteře či ramen, ale i únava, poruchy koncentrace a horší regenerace. Z dlouhodobého hlediska je navíc takový režim spojen s vyšším rizikem vzniku chronických bolestí, které se často nespojují přímo se sezením, a proto unikají pozornosti. Problém tak narůstá skrytě a bez dramatických symptomů.

Tělo mimo rovnováhu

Jedním z méně viditelných, ale o to zásadnějších důsledků sedavého způsobu života je nárůst hmotnosti. Bez pravidelného pohybu klesá výdej energie, svaly ochabují a tělo začíná ukládat tuk, který zdaleka není tak pasivní, jak by se mohlo zdát. Tuková tkáň produkuje látky, které podporují zánět a tím zvyšují riziko bolestí pohybového aparátu – zejména kloubů a páteře.

Navíc vyšší váha zatěžuje tělo i mechanicky. Dochází ke změnám držení těla, klouby nesou větší nápor a bolestivé blokády se objevují častěji. Tato kombinace může vytvořit začarovaný kruh: Čím víc člověka bolí pohyb, tím méně se hýbe a tím hůř se situace vyvíjí. Změnit tento trend lze jen aktivním přístupem a promyšlenou prevencí.

Malé změny s velkým efektem

Základem prevence je správné nastavení pracovního prostoru. Klávesnice má být v úrovni předloktí, myš by neměla nutit zápěstí do ohybu a lokty mají být v přirozeném úhlu. Vyhněte se ostrým hranám stolu, o které se opírá zápěstí. Ruce by měly mít dostatek prostoru a pohybu, což zabrání jejich přetížení. Důležitou roli hraje i kvalitní židle. Ta by měla podporovat bederní oblast, umožnit správné usazení a zároveň podporovat aktivní držení těla bez zbytečného přetěžování zad.

Velmi účinná mohou být i jednoduchá cvičení, například takzvaný gliding, což jsou jemné a přesně vedené pohyby prstů a ruky, které napomáhají uvolnění nervů v oblasti zápěstí. Osvědčují se také teplé koupele, masáže nebo krátké přestávky každých 30 až 45 minut. Pravidelný pohyb, ať už ve formě chůze, protažení nebo nenáročného cvičení, je při sedavém zaměstnání více než důležitý. Záleží samozřejmě na individuálních možnostech, ale zásadní je pohyb z každodenního režimu úplně nevynechávat.

Smysluplným krokem může být také návštěva fyzioterapeuta, který pomůže odhalit přetěžované oblasti, doporučí cílené cviky a poradí, jak tělo lépe chránit před jednostrannou zátěží. Důležité je však vědět i to, co nedělat: Nepřehlížet první varovné příznaky, neodkládat pohyb na „až bude čas“ a nepokračovat v činnostech, které už tělu způsobují bolest. Prevence je vždy účinnější než pozdní léčba – a často stačí opravdu málo.