Éra Aniček a Honzíků končí. Tahle jména teď frčí v porodnicích. Nad některými zůstává ale rozum stát
Dřív se to dalo tipnout velice snadno, kluk byl většinou Honzík, holka Anička. A dnes? Může to být Leontýn nebo taky Thorin. Rodiče letos popustili uzdu fantazii. Některá jména se vracejí, jiná jsou jako z filmového scénáře.
Je to skoro jako loterie, člověk neví, jestli se narodí další Eliška, nebo rovnou Zafirah. A zatímco matriky řeší, jestli se nové jméno dá vůbec skloňovat, rodiče už mají jasno. Chtějí, aby jméno jejich dítěte bylo výjimečné. A že jich takových letos není málo. Statistika sice říká svoje, ale realita v porodnicích ukazuje, že jmenný repertoár Čechů se rok od roku víc rozjíždí.

Když vítězí klasika
V žebříčcích se stále drží staré dobré stálice, Jakub patří mezi nejčastější chlapecká jména už od roku 2011 a Eliška je v čele holčičích jmen od roku 2012. Letos se k nim přidali i Matyáš, Jan, Sofie nebo Viktorie. Je vidět, že Češi si pořád potrpí na osvědčenou klasiku. Ale nenechme se mýlit, to je jen špička ledovce.
Na druhé straně jsou jména, která znějí trochu jinak, svěže, lehce mezinárodně a s dávkou stylu. Theo, Sebastian, Nathan nebo Mia, Ella, Lara. Krátká, hravá, zapamatovatelná. Taková, co vypadají dobře nejen v rodném listě, ale i v nápisu nad dětskou postýlkou nebo biu na Instagramu. A jako bonus fungují skvěle i v zahraničí.
Navíc je tu nový trend, jména s písmeny „z“ nebo „x“. Zní to světově, moderně a přitom pořád česky, když je spojíte s běžným příjmením. Zoe Nováková? Stylová klasika. Květa Nováková? Trochu retro. A v tom je ten rozdíl, dnešní rodiče už nehledají jen pěkné jméno, ale i to, co vyvolá správný dojem. Hned napoprvé.
Návrat starosvětské elegance
Některá jména jako by utekla z filmu pro pamětníky, Benedikt, Rozálie, Antonie, Vincent, Amálie nebo Hugo. Ještě před pár lety by za ně děti možná schytaly pár posměšků na hřišti. Dnes? Dřevěná kolébka, háčkovaná dečka a vintage atmosféra k tomu. Tohle není výstřelek, ale promyšlený návrat ke kořenům.
Říká se tomu slow naming, pomalejší, citlivější výběr jména, které má styl, hloubku a možná i kousek rodinné historie. Nezní výstředně, ale rozhodně nezapadne. A co je na těchto jménech nejlepší? Skvěle fungují v každém věku, ať už je dítě roztomilé batole, dospělý na pracovním pohovoru nebo babička, která vzpomíná, jak to bylo tenkrát. Jména s příběhem jsou zkrátka zpátky ve hře.
Výběr podle emocí
Dřív se jména dědila. Dnes se hledají podle nálady, vkusu a taky podle seriálů. Ano, i to hraje roli, popularita některých jmen roste díky Netflixu, jiná díky TikToku. Pokud se vám narodí malá Wednesday, nebude v porodnici nejspíš už nikdo překvapený. Není v tom ironie, jen fascinace popkulturou. A co teprve kombinace stylu, Nela Grace nebo Mikuláš Leo? Doba se změnila. A spolu s ní i jmenná pravidla.
Množí se i kuriozity, které se dostávají až na stůl Ústavu pro jazyk český, a to když si někdo chce prosadit jméno z elfštiny, arabštiny nebo z japonského anime. Ne vždy to projde, ale často to vyvolá debatu. Má být jméno především české, nebo hlavně „jiné“? Zatímco prarodiče si rvou vlasy, mladí rodiče dávají svým dětem jména jako Enzo, Noel, Aurora. A jedou si v tom naplno.

Malý člověk, velké jméno
Nejde už jen o jméno. Jde o to, co říká, o vás, o vašem vkusu, o tom, co chcete, aby vaše dítě vyzařovalo. Může to být tiché poděkování prababičce (Emilie), poklona rockové hvězdě (Lenny), nebo prostě chuť být trochu jiný. A i když to někdy ujede, vlastně je to dobře. Svět je o to barevnější.