Pokud často opakujete jednu z těchto frází, podle psychologie trpíte skrytou depresí

Na první pohled mohou znít nevinně. Jen pár vět, které lidé pronášejí ve slabší chvilce, když mají těžký den, nebo ztrácí víru sami v sebe. Ale podle psychologů právě tyhle věty mohou být signálem něčeho hlubšího.

Někdy to není pláč ani uzavřenost, co prozradí depresivní stav. Mnohem častěji jde o způsob, jak o sobě člověk mluví, jak hodnotí svět kolem sebe a jak formuluje svoje myšlenky. Psychologové si všímají, že lidé s depresí mají tendenci opakovat určité fráze – a mnozí z nich si ani neuvědomují, co tím o sobě prozrazují.

Deprese nemá vždy podobu smutku

„Nejsem dost dobrý“, „Nikomu na mně nezáleží“, „Stejně to nemá smysl“. Tohle nejsou jen povzdechy z unaveného dne. Psychologové upozorňují, že právě podobné věty mohou být tichým voláním o pomoc. Lidé je často opakují v běžné konverzaci, občas i se smíchem, ale pod tímhle maskovaným tónem se může skrývat nediagnostikovaná deprese. Nejde o to, že by každé vyslovení podobné fráze nutně znamenalo nemoc, ale časté a automatické používání těchto formulací může být odrazem dlouhodobého duševního přetížení.

Psychická nepohoda se často neprojevuje dramatickým zhroucením nebo pláčem. Naopak, lidé s depresí bývají schopní celý den fungovat, v práci se usmívat a večer si povídat s přáteli. Ale mezi řádky jejich vyprávění se objevují drobné signály, které dávají tušit, že něco není v pořádku. „Jsem jen přítěž“, „Nikdy nic nedokončím“, „Všechno si zkazím“, právě tahle slova se v řeči objevují s rostoucí pravidelností. Místo toho, aby si člověk stěžoval na bolest nebo únavu, začne o sobě mluvit v negativních vzorcích.

Třetina Čechů se potýká s depresí

Výzkumy ukazují, že až třetina dospělých Čechů vykazuje příznaky depresivní poruchy. Přitom mnoho z nich se nikdy neobrátí na odborníka, částečně kvůli strachu, ale také kvůli tomu, že si prostě neuvědomují, že něco není v pořádku. V komunikaci používají typické věty jako „mně to stejně nikdy nevyjde“ nebo „lepší to nebude“. Jsou přesvědčeni, že svět je vůči nim nastaven nespravedlivě a že si ani nezaslouží, aby se věci změnily. Z psychologického hlediska se tomu říká naučená bezmoc, stav, kdy se člověk vzdá snahy cokoliv ovlivnit, protože je přesvědčen, že to nemá cenu.

Alarmující je, že takové vnitřní nastavení se čím dál častěji objevuje i u dětí a dospívajících. Podle studií vykazuje až 40 % žáků devátých tříd známky středně těžké až těžké deprese. U dívek je to ještě častější.

Tělo poslouchá, co říká hlava

Negativní slovník, který si člověk vytváří, nemá vliv jen na psychiku. Ovlivňuje i tělo. Lidé, kteří o sobě dlouhodobě mluví v negativních frázích, častěji trpí problémy se spánkem, zažíváním, chronickou únavou nebo bolestmi hlavy. Výzkumy prokázaly, že mozek skutečně reaguje jinak, když slyší slova jako „selhání“, „nikdo“, „zbytečný“. Pokud je vyslovujeme znovu a znovu, začne tělo přijímat tyto signály jako realitu a spustí se fyzické reakce, od napětí svalů po změny hormonální hladiny. Jinými slovy – jak mluvíme, tak se i cítíme.

Dobrou zprávou je, že jazyk lze změnit. Psychologové radí, že první krok ke zlepšení může být právě uvědomění si toho, co o sobě říkáme. Není nutné se hned cítit jako optimista, ale vědomě si všímat, když sklouzneme k výrazům typu „na to nemám“ nebo „všechno pokazím“ – může být začátek. A když je těch výrazů víc a přicházejí často, má smysl promluvit si s odborníkem.