Skutečné příjmy ministrů vás posadí na zadek. Když se sečte všechno, nestačíte počítat

Platy českých politiků dlouhodobě vyvolávají silné emoce. Veřejnost má často jen mlhavou představu o tom, kolik ministři skutečně vydělávají. Není to jen základní plat, ale i celá škála dalších výhod, náhrad a přilepšení. Málokdo navíc ví, že k tomu všemu si někteří z nich vydělávají i bokem.

Od letošního ledna došlo k nárůstu platů vrcholných ústavních činitelů v Česku téměř o 7 %. Tato valorizace byla v minulosti několikrát zmrazena, avšak nyní opět platí v plném rozsahu.

Oficiální tabulky nevystihují celou realitu

Platy českých politiků pro rok 2025 se výrazně zvýšily. Premiér Petr Fiala pobírá měsíčně přibližně 294 000 Kč hrubého, zatímco ministři mají základní plat kolem 208 900 Kč. Tento základ však není konečnou částkou, kterou politik na účet dostane. K těmto částkám se totiž přičítají i paušální náhrady, které mohou značně navýšit celkový příjem.

Paušály, které jsou určeny na různé výdaje spojené s výkonem funkce, jako je reprezentace, stravování nebo doprava, se pohybují v rozmezí 30–40 tisíc korun měsíčně. Premiér si tak měsíčně přilepší o zhruba 37 600 Kč a ministři asi o 30 500 Kč. To znamená, že celkové příjmy mohou v některých případech přesáhnout 240 000 Kč za měsíc.

Kromě těchto základních náhrad mohou politici navíc čerpat i cestovní náhrady. Ty se liší v závislosti na vzdálenosti jejich bydliště od místa výkonu funkce, a to i v případě, že již mají k dispozici služební vůz a řidiče. Například poslanec, který žije daleko od Prahy, může čerpat desítky tisíc korun měsíčně pouze na dopravu. A pokud je tento poslanec zároveň ministrem, může tyto náhrady čerpat nezávisle na služebním voze.

Když jedna výplata nestačí

Čeští politici se často nacházejí ve více funkcích, například jsou současně poslanci, členy vlády, případně zastupiteli na krajské nebo obecní úrovni. Podle zákona ale mohou pobírat jen 40 % platu z druhé funkce, což však stále představuje desítky tisíc korun měsíčně navíc.

U některých politiků se objevují také příjmy z podnikání, přednášek či členství v dozorčích radách. Ačkoliv podle zákona o střetu zájmů musí veškeré vedlejší příjmy řádně vykazovat v majetkových přiznáních, kontrola je minimální. Tato praxe byla opakovaně kritizována i Nejvyšším kontrolním úřadem.

Tento systém, který umožňuje politikům čerpat příjmy z více funkcí a vedlejších aktivit, vyvolává veřejnou diskusi o etice a transparentnosti. Kritici poukazují na to, že vedlejší příjmy mohou ovlivnit rozhodování politiků a vést k možnému střetu zájmů. Zároveň se objevují obavy, že někteří politici mohou zneužívat své veřejné funkce k získání výhod v soukromém sektoru, což poškozuje důvěru veřejnosti ve vládu a její zástupce.

Stíny za výplatní páskou

V posledních měsících znovu vyvstala debata o tom, jak zákonodárci a členové vlády nakládají s veřejnými penězi. Nešlo tentokrát jen o samotné platy, ale hlavně o rozsáhlé náhrady, které mohou činit statisíce až miliony korun ročně. Přestože jsou tyto částky legální a často předem stanovené, jejich skutečné čerpání vyvolává v řadě případů otazníky, zejména pak tam, kde není zřejmé, zda k čerpání existuje objektivní důvod.

Konkrétně se ukázalo, že mnozí ministři a poslanci pravidelně využívají možnosti čerpat peníze například na dopravu, asistenty nebo nájem kanceláří, ačkoliv mají k dispozici veškeré zázemí svých resortů. Jen na dopravu může jít ročně až 700 tisíc korun, na asistenty dalších více než 600 tisíc, plus náhrady za telefonní služby, internet nebo ubytování v Praze. Tyto náhrady nejsou nijak mimořádné, ale jejich celkový objem často výrazně navyšuje skutečný příjem politiků, a to bez jakékoliv veřejné kontroly jejich konkrétního využití.