Tohle je nejhorší šunka na pultu, přesto končí v každém nákupním košíku. Obsahuje víc chemie než masa

Šunku považuje mnoho lidí za základní potravinu. Jde snad o nejjednodušší svačinu, stačí ji dát na kousek pečiva a jednoduché jídlo na zahnání akutního hladu je na světě. U uzenin však záleží na složení více, než si lidé připouštějí. Tyto šunky jsou nejhorší, přesto končí v každém nákupním košíku.

Stačí projít kolem pultu s uzeninami a je téměř jisté, že ji tam uvidíte. Lesklá, úhledně zabalená, lákající nízkou cenou. Šunka, která sice nese známé označení „výběrová“ nebo „dušená“, ale ve skutečnosti může mít s opravdovou šunkou pramálo společného. Obsah masa bývá podezřele nízký, zato vody, soli, zvýrazňovačů chuti a náhražek až příliš. Přesto tyto výrobky končí v nákupních košících denně, a to i u rodičů, kteří je bez obav dávají svým dětem.

Maso, nebo zahuštěná voda se solí?

Jako zákazník si v obchodě či masně zakoupíte deset dekagramů šunky. Čekali byste, že téměř stejnou hmotnost bude tvořit maso. Jenže právě zde narážíme na první problém. Na přední straně etikety se možná dočkáte líbivých slov jako „výběrová“, „dušená“ nebo „vysoký podíl masa“. Když ale produkt otočíte a začtete se do složení na zadní straně obalu, často nastává nemilé překvapení.

Mnoho podobných masných výrobků totiž neobsahuje ani 80 % masa. Na pultech jsou stále šunky, které obsahují dokonce 65 % masa a i přesto mají podobnou cenu i téměř totožný obal s těmi kvalitnějšími. Co tedy tvoří těch zbylých přibližně 30 % obsahu? Přinejlepším jde o vodu, tu je ale potřeba v šunce nějak zahustit. Objevují se tedy škroby, sójová bílkovina nebo želatina. Aby pak potravina vydržela co nejdéle, obsahuje celou řadu konzervantů a stabilizátorů. Mnozí výrobci navíc do masa vstřikují směs vody, soli a fosfátů. Tento „koktejl“ má zvýšit atraktivitu šunky. Bude mít lepší konzistenci i barvu a zákazník tak po ní v široké nabídce v supermarketu sáhne častěji.

Koktejl, který na talíři nechcete

Při výrobě levnějších a méně kvalitních masných výrobků se často používají látky jako glutaman sodný (E621) nebo dusitan sodný (E250). Glutaman zvýrazňuje chuť a vůni, dusitan pak slouží k uchování barvy a prodloužení trvanlivosti. Dusitany přitom patří mezi potenciálně nebezpečné látky, které najdeme na seznamu karcinogenů. 

Dalším problémem je obrovské množství soli. V některých šunkách je i více než 2,5 gramu soli na 100 gramů výrobku. Pro představu, doporučená dávka soli pro dospělého člověka je pouhých 5 gramů na celý den. Přemíra soli ve stravě pak přispívá k vyššímu krevnímu tlaku, zadržování vody v těle a ke zvýšené zátěži ledvin. Z pohledu soli je často dobré sáhnout po šunce určené pro děti. Výrobci totiž reflektují moderní přístup rodičů ke stravě dětí a snaží se produkovat uzeniny, které mají nižší obsah soli i přidaných látek. Ne vždy je ale dětská šunka kvalitní. Obsahuje sice méně soli, často je však plná škrobu, či dokonce přidaných bílkovin. Výrobce se tímto často snaží docílit měkčí konzistence a růžovější barvy.

Co by kvalitní šunka měla (a neměla) obsahovat?

Na první pohled může být těžké se v nabídce vyznat, ale existují základní pravidla, podle kterých poznáte šunku, která je opravdu kvalitní:

• Obsah masa alespoň 96 až 97 % – opravdová dušená šunka by měla být z vepřové kýty nebo jiného kvalitního kusu masa. Obsah masa pod 90 % je už velmi podezřelý  a často značí použití náhražek nebo přidané vody. Struktura masa by měla být na první pohled patrná.
• Co nejméně přidaných látek – ideální šunka obsahuje pouze maso, sůl a případně malý podíl konzervantu. Vyhněte se těm, které obsahují glutamáty, barviva, fosfáty, želatinu, škroby, sóju nebo karagenan (E407).
• Nízký obsah soli – nejlépe pod 2 g na 100 g výrobku. Dětské šunky bývají méně slané, ale doporučujeme vždy číst etiketu, ne každý „dětský“ produkt je automaticky zdravější.
• Bez umělého barvení – šunka by neměla být podezřele růžová. Přirozená barva masa je jemně růžová, nikoli neonová. Silné zabarvení může značit použití barviv nebo dusitanů.