Tohle jméno z 1. republiky zmizelo jako rohlíky za korunu. A teď? Připravte se, že ho uslyšíte všude

Zašlé černobílé fotografie, oprýskané tabulky na domovních dveřích, sešitky s linkami a pečlivě vyvedenými podpisy. Někde mezi tím vším se ukrývá něco, co na čas zmizelo z našeho života. Nenápadné, ale hluboce zakořeněné. Možná si toho nevšimnete hned, ale jakmile jednou zachytíte ten tón, tu zvukomalebnost, zůstane vám v uchu. A čím víc jej budete slyšet, tím jistější si budete, že tohle není jen další výstřelek. Že se něco vrací. Nenápadně, ale nezadržitelně.

Začíná to zprvu jen jako zvláštní náhoda, zaslechnete ho v tramvaji, zahlédnete na dětské kresbě, objeví se v titulcích filmu. A pak pochopíte, že to, co ještě nedávno znělo starosvětsky, se znovu stává moderním. Jména, která kdysi kralovala hřištím, třídám i filmovým plátnům, se pomalu ale jistě vrací zpět na scénu.

Staré jméno, nový lesk

Zatímco v 90. letech kralovaly Veroniky, Terezy a Tomášové, v posledních letech se karta otáčí. Mladí rodiče, často sami vyrůstající v záplavě globálních jmen jako Kevin nebo Vanessa, hledají něco originálnějšího, hlubšího a propojeného s českou kulturní stopou. A právě tady se dostávají ke slovu jména jako Emilie, Adina, Jenovefa, Augustin nebo Leopold. Jejich společným jmenovatelem je noblesa a příběh. Nejsou to jména anonymní, ale taková, která nesou patinu minulosti, ovšem nikoli zastaralou, ale stylově retro.

Emilie, Adina a spol., kdo se vrací?

Podle dat Českého statistického úřadu se v posledních pěti letech zvyšuje výskyt netradičních, historických jmen, která měla svou slávu především za první republiky. Emilie, připomínající pevný půvab Emile Flöge i českých babiček, má znovu zvuk. Adina, neodmyslitelně spojená s legendární herečkou Mandlovou, působí stále šik a lehce dekadentně. A co teprve Jenovéfa? V minulosti možná přísná a nedotknutelná, dnes naopak jedinečná a výjimečná, přesně taková, jakou chtějí být i novodobé děti a jejich rodiče.

Podobný boom zažívají i chlapci. Vincent zní jako někdo, kdo maluje obrazy a přitom nosí vintage sako z pražského sekáče. Leopold má v sobě eleganci vídeňského dvora i špetku hipsterské výstřednosti. A Augustin? Ten se stává favoritem těch, kteří hledají jméno s filozofickým přesahem a melodickým zakončením.

Proč se vracíme zpět?

Není to jen o módě, ale i o jisté generační touze po kontinuitě. První republika se v kolektivním vědomí stále drží jako symbol zlatých časů. Doba elegance, kultury, noblesy a mezilidské úcty. A jména z té éry nesou právě tento odkaz. Dnes, kdy se svět zdá roztříštěný a hodnoty se často mění ze dne na den, hledáme jistotu. A stará jména ji nabízejí, mají váhu, tradici a příběh.

Navíc dnešní rodiče rádi kombinují styl s hlubším významem. Nejde jen o to, jak jméno zní, ale co vyvolává. A právě zde staročeská jména excelují. Jsou jako osvědčený recept po babičce, mají své kouzlo, nestárnou a stále dokážou potěšit. Stačí jim jen dát novou šanci a ukázat, že i v dnešní době mají co říct.

Zatímco dřív bylo cílem splynout, dnešní doba přeje individualitě. A co může být osobitější než jméno, které nenosí dalších pět spolužáků ve třídě? V tom spočívá největší kouzlo návratu ke jménům jako Leopold nebo Jenovéfa. Nejsou to jen jména, jsou to manifesty vkusu, příběhů a odvahy být jiný.

Je také pozoruhodné, že mnohá z těchto jmen se vracejí i v zahraničí. V Británii roste obliba jména Edith, ve Francii se opět rodí malé Marguerite, a v Německu se do popředí dostává Friedrich. Český návrat starých jmen tak není izolovaným výkyvem, ale součástí širšího kulturního trendu, který hledá inspiraci v kořenech.

A za deset let?

Pokud se současný vývoj nezmění, dá se očekávat, že do roku 2035 bude první den školy znít úplně jinak než dnes. U tabule bude stát Emilie, vedle ní Augustin a Vincent bude zrovna hrát hlavní roli ve školním divadle. Jména, která dnes možná zní jako z románu Karla Čapka nebo dobového filmu, se stanou běžnou součástí každodennosti.

Až tedy příště potkáte malou Adinu na pískovišti nebo Vincenta s aktovkou větší než on sám, neberte to jako výstřednost. Možná právě oni jsou předzvěstí nové éry, ve které se snoubí styl, tradice a odvaha být jiný. Možná právě oni ukazují, že minulost se nevrací, ale že s námi zůstává, jen v novém, svěžím hávu.