Tohle jsme dřív měli v obýváku všichni. Vzpomínáte? Dnes se to prodává jako poklad za desetitisíce

Máte-li stále doma některé věci, které byly používány za minulého režimu, možná můžete zbohatnout. Nestanou se z vás sice milionáři, ale rodinný rozpočet jistě nepohrdne ani nějakou tou tisícovkou.

Umakartové jádro, univerzální obývací stěna a zařízení, které se obecně příliš nelišilo. Tak vypadalo vybavení mnoha interiérů za socialismu. Dnes už bydlíme trošku jinak a některé věci, jež jsme měli tehdy, bychom už asi považovali za nepěkný kýč. Jenže máte-li ještě doma nějaké to vybavení z dob před rokem 1989, možná za něj můžete utržit slušnou sumičku. Určité věci se totiž prodávají jako retro. Patří mezi ně i gobelíny, které měl v minulém režimu na zdi kdekdo.

Kýč na zdi? Původně ne

Ač se pro nástěnné koberce v Česku vžil název „gobelíny“, ve skutečnosti bychom měli říkat „tapiserie“. „Gobelíny“ se těmto textiliím říká podle pařížské manufaktury právě na výrobu tapisérií. Je to vlastně stejné, jako když se džínům říká „rifle“, což byla původně italská oděvní značka, která se na tento druh kalhot soustředila. Gobelíny byly každopádně v minulosti drahá a luxusní interiérová dekorace. Objevovaly se na hradech a zámcích, později i ve vilách. Za komunismu potom plnily funkci nezbytné umělecké výzdoby stavby, která už byla ovšem mnohdy považována za kýč.

Gobelíny za statisíce

Na online tržištích a bazarech můžete narazit na gobelíny, které stojí „majlant“. Jenže tyto produkty pocházejí z předkomunistické éry. Většinou jsou ostatně výrazně starší. Za statisíce se často prodávají tapisérie z 18. století. Jedná se o sběratelské kousky, konkrétně o krásné řemeslné práce např. z Francie či Persie, a navíc obvykle po (odborné) restauraci. Takové gobelíny asi doma jen tak někdo nemá. Další se prodávají „jen“ za desetitisíce, ale ani ty se zřejmě nepovalují u vás na půdě.

Retro za několik tisícovek

Gobelíny byly v interiérech domácností oblíbené už před komunistickým převratem v roce 1948. Za první republiky bývaly součástí architektonických návrhů funkcionalistických vil. Po únoru 1948 byla u nás jejich tvorba jako luxusního zboží potlačena. Nově vznikající gobelíny byly poplatné ideologii socialismu. U některých zvlášť zapálených soudruhů jste mohli na zdi vidět třeba textilii s Juliem Fučíkem a nápisem: „Lidé bděte!“. I jedna taková se nedávno prodala, ovšem jen za stovky korun.

Některé gobelíny, které byly běžnou součástí domácností za socialismu, se ovšem prodávají i za vyšší tisíce korun. Jedná se např. o textilie se selskými nebo krajinnými motivy. Mezi sběrateli mohou být oblíbená např. díla proslulých tvůrců gobelínů, mezi které patří Rudolf Livora nebo Rudolf Schlattauer. Jejich výrobky vznikaly vesměs před rokem 1948, ale oblíbené byly i v letech následujících. Zjistěte si tedy, zda doma v pozůstalosti po babičce nemáte nějaký ceněný kousek.

Vrátí se gobelíny do módy?

Koberce na zdi v domácnostech často vydržely po celou éru minulého režimu. Některé z nich dnes mohou být zajímavé pro sběratele, na jiné se jenom práší. Prohlédnete-li si nabídku současných e-shopů s koberci, nějaké gobelíny v nich najdete, i když jich není mnoho. Každopádně úplně nevymizely a někteří umělci se ně stále soustředí. Obecně jsou ovšem menší než dřív, ale zase jsou dost rozmanité, co se designu a tvaru týče. Můžete tedy uvažovat o pořízení dnes už poměrně netradičního designového prvku do interiéru.

Pro zajímavost: některé gobelíny z dob komunismu mohou být brány jako dědictví po předcích. To se ukázalo před 10 lety před rekonstrukcí tzv. gobelínového salonku v novoměstském kulturním domě. Ačkoli byl pro někoho zdejší nástěnný koberec symbolem hlubokého komunismu, 80 procent obyvatel města se v anketě vyslovilo pro jeho zachování.

 Zdroje:  drevostavitel.cz, wave.rozhlas.cz, zdarsky.denik.cz