Tahle pochoutka ze socíku je tak 1000× lepší než pizza Hawai. Buď ji milujete, nebo nesnášíte

Socialistické recepty jsou často více než „zajímavé“. Měly působit moderně, nabídnout strávníkům něco nového a trochu té zahraniční exotiky. A v té době to opravdu fungovalo. Některé recepty si lidé natolik zamilovali, že si je s chutí dají i dnes.

Za socialismu byla jídla spíše jednotvárná. Některé ingredience často chyběly, a tak byly jídelníčky stále stejné a ničím nezajímavé. Majitelé restaurací a kuchaři se tak často snažili nabídnout svým zákazníkům něco víc a vymýšleli nové chutě i vizuály jídel z běžně dostupných surovin. To vše bylo navíc podtrženo mnohdy nicneříkajícími názvy, které působily trochu tajemně a člověka tak při výběru z jídelního lístku ovládla přirozená zvědavost.

Socialistická chuť exotiky

V období socialismu byly možnosti dovozu skutečně omezené. Zatímco dnes kuchař každý den nakoupí téměř vše, na co si vzpomene, tehdejší profíci museli pracovat s tím, co bylo. Čerstvé suroviny byly spíše sezónní, některé dokonce vzácné, a jídelníček běžného člověka se tak zdál trochu jednotvárný. Lidé toužili po něčem novém, po zajímavých chutích, zpestření a neokoukaných receptech.

Cílem kuchařů tak bylo přinést takové kombinace chutí, které by na první pohled působily jako záblesk západní inspirace. Zkrátka něco, co bude pro lidi symbolem luxusu a něčeho výjimečného. To vše ještě podtrhnul nějaký „originální“ název, ideálně zakončený exotickou zemí. V jídelníčcích se tak objevovala jídla jako Kuře po havajsku, Mexická či Tropická směs a podobně. Tento zvyk nabral na popularitě hlavně začátkem 90. let, kdy se chtěli naši kuchaři co nejvíce přiblížit modernímu západnímu kulinářství.

Kombinace sladkého, slaného či kyselého jako symbol luxusu

V pozdějších letech 20. století hrály prim především nevšední chutě. Nabízela se tak kombinace klasického slaného jídla a nějakého sladkého doplňku. Není tak divu, že jedním z největších hitů se stal kuřecí plátek s broskví a eidamem. Když se na talíři objevila broskev, byť jen z konzervy, společně s rozteklým sýrem a šťavnatým plátkem kuřete, host měl hned pocit, že zažívá malou dovolenou v cizině. Ať už šlo o souhru neobvyklých chutí, pestré barvy nebo jen některý ze zajímavých názvů, kterými československé restaurace toto jídlo titulovaly, kuře s broskví zkrátka nesmělo chybět na tabuli žádného slavnostního oběda či večeře.

Z názvů, pod kterými můžete tento pokrm z restaurací znát, zmiňme například Prsa Marie Terezie, Královnino prso či Kuře po havajsku. Pokrm se pro ještě větší efekt podával se smaženými hranolky nebo bramborovými kroketami a s bohatou zeleninovou oblohou. Broskve ale nebyly zdaleka jediným ovocem, které se k masu podávalo. Oblíbený se stal i ananas, který dodnes najdeme na pizze Hawai, nebo třeba banány. Všechny tyto pokrmy jsou ale dnes spíše otázkou nostalgie. Občas lze v závodních jídelnách nebo malých hospůdkách na nějaký z nich narazit, moderní kuchaři jsou ale jejich velkými kritiky. Důvodem je hlavně zvláštní a příliš jednoduchá kombinace chutí nebo použití nekvalitních ingrediencí.

Pravdou ale je, že někteří lidé kombinaci masa a ovoce milují. Tyto chutě se tak na jídelníčky vracejí v moderním kabátku. Místo ovoce z konzervy se používají čerstvé plody, které se nakládají do různých marinád, grilují a kombinují se saláty či zajímavým kořením.

Nostalgie na vidličce: další socialistické hity

Kuřecí plátek s broskví a eidamem ale není jediným gastro zázrakem, který vás po jediném soustu plném nostalgie přenese do dob minulých. Velice oblíbeným receptem byl i Katův šleh, který si získává chuťové buňky strávníků dodnes. Jde o směs masa, cibule a papriky, která se podává s hranolky nebo přílohovými bramboráčky. Českou klasikou byla i sekaná se sázeným vejcem, ruská vejce nebo aspikové pochoutky, které hrály díky sterilované zelenině všemi barvami. Největším hitem, který nás neopouští dodnes, je smažený sýr s tatarkou. No a zapomenout bychom neměli ani na legendární krabí salát, který byl sice bez kraba, ale zato plný rybího separátu a majonézy.

Retro jídla možná dnes působí jako úsměvná vzpomínka, ale patří k české historii stejně jako staré reklamy nebo fronty na banány. A v době, kdy se k tradičním chutím znovu obracíme, možná není špatné jim dát ještě jednu šanci. Třeba vás mile překvapí!

Zdroje: iReceptar.cz, Svetzeny.cz, Medium.seznam.cz, Fresh.iprima.cz