Gastronomický extrém pro otrlé: Tohle jídlo byste do úst nedali. Přesto přitahuje dobrodruhy z celého světa

Nejodvážnější cestovatelé se už dávno nechtějí spokojit s pohodovou dovolenou. Učí se místním dialektům, nasednou na vlak, který je doveze neznámo kam, a zkouší ochutnávat jídla, o kterých byste raději ani neslyšeli. Jaká jídla se drží na předních příčkách žebříčku gastronomických extrémů, které se odváží málokdo ochutnat?

Jakmile se letadlo dotkne ranveje, začíná hon za autenticitou. Fotka chrámu? Jasně. Selfíčko s palmou? Taky. Dále pak fotka talíře s místní specialitou. Jenže co když se na talíři objeví něco, co vypadá více než nepoživatelně, možná až odporně? Češi jsou v tomhle ohledu zvídaví, jenže i zvědavost má své mantinely. Může se stát, že když si dostatečně nepřeložíte jídelní lístek místní restaurace, na talíři se může objevit kachní embryo, ovčí hlava, opičí mozečky nebo dokonce polévka z čerstvé krve. A takový kulinární zážitek je někdy jen pro ty nejsilnější žaludky.

Vietnamský krvavá polévka Tiết canh

Vietnamské polévky se pro nás staly díky všudypřítomným asijským restauracím celkem běžnou součástí obědové pauzy. Jenže dneska si nebudeme povídat o žádné voňavé polévce pho. Tiết canh, rudý „pudink“ z čerstvé kachní, vepřové nebo hadí krve, je úplně o něčem jiném. Vy ji možná znáte jako červenou zeleninovou polévku, ale ta originální má od tě evropské verze hodně daleko.

Když v provincii Trà Vinh kuchař po ránu popadne vykrmenou kachnu a otrhá peří na hrudi, pak jediným bodnutím vrazí do ní nůž tak, aby krev stříkala přímo do připravené misky. Krev však nesmí jen tak vytékat a špinit peří, profesionál musí čepel vpravit do těla přesně, a přitom držet dostatečně pevně vzpouzejícího se ptáka. V misce už je připravená rybí omáčka, která zajistí, aby se tekutina nesrazila a neztmavla. Kachna umírá většinou až tehdy, kdy jí kuchař podélně rozřízne a vyjme její vnitřnosti. Příliš neočištěné vnitřnosti spolu s úlomky kůstek z hrudníku pak kuchař vhodí na pár minut do vroucí slané lázně, aby zůstaly téměř syrové.

Můžeme servírovat

Nasekané vnitřnosti nalije na dno misky, zalije je teplou krví a celé to provoní hrstí koriandru, máty nebo bazalky. Prý se dá polévka připodobnit polosyrové a pořádně krvavé kachně. Ale ne v každém regionu se dočkáte kachní verze polévky. Kachní krev může být nahrazena třeba prasečí, jiného ptáka, kozí, krabí nebo třeba hadí. Podmínkou však je, aby zvíře bylo schopné vypustit dostatek tekuté suroviny.

Tiết canh po česku

Aby se mohla tahle rudá polévka dostat do Evropy, musela projít kvůli hygienickým předpisům zásadní úpravou. Místo krve vás čeká červená miska plná řepy, zelí, tofu a sójové omáčky. Vypadá téměř stejně, ale chutná úplně jinak a znalý Vietnamec by nad ní asi i ohrnul nos. Přesto se najdou tací, kteří přísahají, že tohle je nejlepší veganská verze krvavé polévky, jakou kdy jedli.

Jaká další jídla jsou jen pro otrlé

Filipíny, Vietnam i Kambodža sdílejí slabost pro balut, nebo-li kachní vejce se čtrnáctidenním zárodkem. Koupíte je běžně v pouličním stánku a připomínají tak trochu míchaná vajíčka. Jenže nejsou tak úplně jemná, jako jste možná zvyklí. Kvůli obsaženým měkkým kostem jsou totiž křupavá. Sardínie zase láká na sýr Casu marzu, který si žije tak trochu vlastním životem. Ovčí pecorino nechají výrobci úmyslně infikovat larvami sýrohlodky drobné, které svým trávením dělají sýr fantasticky mazlavým. Sýr se pojídá ve vysokém stádiu rozkladu, kdy jsou larvy stále živé. Dokonce prý při konzumaci skáčou až do výšky 15 cm.

Když chcete ještě přidat

Když si objednáte v korejské nebo japonské restauraci pochoutku zvanou Sannakji, možná budete dost překvapení. Kuchaři vám naservírují pokrm ze syrové chobotnice, který je ještě v pohybu. Baby chobotničky jsou těsně před podáváním zbaveny chapadel, a doznívající nervové impulzy způsobují, že se na talíři ještě nějakou dobu kroutí. Další pochoutkou je Kiviak, aneb tuleň s ptačí náplní. Grónští Inuité celého tuleně vydlabou, naplní stovkami mořských ptáků a zašijí. Naplněného tuleně nechají fermentovat tři až osmnáct měsíců. Po rozříznutí se line dost odpudivá a nevyvětratelná vůně, proto se tak děje na čerstvém vzduchu. Když pak vyjmou jednotlivá ptáčata, jednoduchým pohybem odtrhnou hlavičku, přiloží k ústům a polotekutý obsah vysrknou. Inuitům tato pochoutka zachraňuje život, protože je plná zdravých živin.

Svět je velký a talíř ještě větší. Některá jídla jsou mostem mezi kulturami, jiná bariérou, za kterou se nevydáme ani se slevovým voucherem. Ať už vaše chuťové buňky volají po adrenalinu, nebo raději zůstáváte u české svíčkové, je dobré vědět, že kulinární hranice se mění časem, místem i naší vlastní odvahou.

Zdroje: idnes.cz, radynacestu.cz, stoplusjednicka.cz,