Pro české seniory to vypadá čím dál hůř. Evropou se šíří znepokojující zpráva

Český důchodový systém prošel dalšími změnami, které ovlivní zejména budoucnost mladších generací. Cílem této reformy je udržet občany České republiky déle ekonomicky aktivní. Podobně jsou na tom i další státy Evropské unie, každý z nich má však trochu jinou strategii.

Dnešní třicátníci a čtyřicátníci mají čím dál silnější pocit, že se o ně ve stáří nikdo nepostará. Mnozí už ani nespoléhají na důchod a snaží se zabezpečit jinými cestami, jako jsou investice nebo spoření. Není se čemu divit, protože věk, kdy budeme moci odejít do starobního důchodu, se neustále zvyšuje.

Jaká je nová hranice důchodového věku?

Český zákonný věk odchodu do důchodu byl po řadu let postupně zvyšován a v roce 2017 se stabilizoval na hranici 65 let. Tato hranice však v roce 2024 přestala být považována za dostatečně flexibilní a ekonomicky udržitelnou. Proto v prosinci loňského roku prezident podepsal reformu, která věk odchodu do důchodu dále zvyšuje.

Nově bude důchodový věk narůstat o jeden měsíc každým rokem, dokud nedosáhne 67 let. Tato změna se přitom začne dotýkat lidí narozených po roce 1965, přičemž osoby narozené v roce 1988 nebo později už půjdou do důchodu právě až v 67 letech.

Proč k reformě došlo?

Důvody pro tuto změnu jsou poměrně zřejmé. V České republice, stejně jako v ostatních evropských zemích, roste průměrná délka života. Současně klesá počet ekonomicky aktivních lidí, kteří přispívají do systému. Výsledkem je, že současný průběžný důchodový model, kdy aktivní obyvatelé platí důchody těm, kteří již nepracují, se postupně dostává pod tlak.

Přitom právě v Česku patří efektivní věk odchodu do důchodu, tedy skutečný věk, kdy lidé reálně odcházejí z trhu práce, k nejnižším v Evropě. Uvádí se, že průměrný důchodový věk je u nás 60,8 let, zatímco průměr v celé Evropské unii činí asi 61,3 let. Tento fakt je odrazem toho, že ve většině evropských států dochází k posunu této věkové hranice.

Mnoho Čechů navíc odchází do předčasného důchodu, často ale ne dobrovolně, nýbrž z nutnosti. S přibývajícími roky je těžší najít zaměstnání, protože trh práce nepřeje těm, kteří už nemohou nabídnout mládí, sílu a flexibilitu. Předčasný důchod pak ale znamená nižší penzi a doživotní finanční ztrátu. A přesto je pro mnoho lidí menším zlem než se snažit vydržet v náročné práci až do 65 nebo 67 let.

Jak jsou na tom ostatní země EU?

Evropské státy k otázce důchodového věku přistupují různě. V Německu je odchod do důchodu navázán na legislativní plán, který počítá s postupným zvyšováním hranice až na 67 let, což by mělo být dokončeno do roku 2031. Zároveň zde existují silné pobídky k tomu, aby lidé pracovali i po dosažení uvedené věkové hranice.

Mezi země, které také míří ke stanovení důchodového věku na 67 roků, a to v horizontu několika let, patří také Španělsko a Itálie. Ve Španělsku se tato hranice zvyšuje postupně podle odpracovaných let, zatímco v Itálii byla zavedena možnost dřívějšího odchodu pod podmínkou, že člověk odpracoval minimálně 42 let.

Pozoruhodná je pak situace v severských zemích, především v Dánsku a Švédsku, kde důchodový věk není pevně stanoven, ale je navázán na očekávanou délku života. Tento model má za cíl zajistit, aby průměrná doba strávená v důchodu byla konstantní i přesto, že lidé žijí déle. V praxi to znamená, že generace narozené po roce 1990 se budou pravděpodobně dožívat odchodu do důchodu až kolem sedmdesátého roku života.

Zdroje: e15.cz, novinky.cz, cssz.cz, idnes.cz, statistikaamy.csu.gov.cz