Tenhle kus nábytku byl zvolen jako největší ostuda českých domácnosti. Většina Čechů ho má doma

Je to jako vzpomínka na dětství, kus starého světa, který přetrval navzdory módním vlnám a designovým trendům. A přesto, nebo právě proto, se mnohdy stal tento důležitý kus nábytku terčem posměchu a zároveň jakousi domácí legendou.

Pojďme zavzpomínat na ikonické čalouněné sedačky s výrazným vzorem a hrubou tkaninou, které bývaly po desetiletí standardní výbavou většiny českých obývacích pokojů. A i když by dnes designéři interiérů při pohledu na ni nejspíše pohoršeně zvedali obočí, faktem zůstává, že tento relikt minulosti stále najdeme v nejedné domácnosti. A někdy nejen jako dekoraci, ale i jako plně funkční nábytek, který dál statečně slouží.

Pro někoho dnes největší ostuda českých obýváků, pro jiné symbol nezdolnosti a kvality, která dnes už rozhodně není samozřejmostí.

Vzpomínky na kvalitu

Typická sedačka z 80. a 90. let – robustní, pevná, s tvrdším sezením, hrubou potahovou látkou a nápadným vzorem, často v barvách jako hnědá, vínová, zelená nebo jejich kombinaci. Tyto sedačky byly téměř nezničitelné! Ustály dětské hry, vylité limonády, ostré psí drápky i každodenní rozkládání na spaní. Pocházely z českých nábytkářských továren a byly vyráběny tak, aby vydržely. A že vydržely! Některé z nich najdete v domácnostech dodnes, někdy jako dominantní kus nábytku, jindy přesunuté na chalupy nebo do pokojů pro příležitostné přespávání návštěv.

Čím to, že právě tyto sedačky přežily tolik let? V první řadě je to otázka kvality. Rám byl z masivu, výplň často z poctivých pružin a molitanu, který sice časem slehnul, ale jen tak nepopraskal. A čalounění? Hrubá tkanina, jejíž odolnost by dnešní jemné látky pravděpodobně nikdy nenahradily. Vzory měly často zakrýt případné skvrny nebo opotřebení – a taky to fungovalo. Znáte snad někoho, kdo v té době sedačku reklamoval? Co dnes vypadá jako designový přešlap, tehdy mělo velmi praktické důvody.

Nábytek, co něco vydržel

Důvodů bylo víc. Cena, dostupnost, univerzálnost. Sedačky tohoto typu často plnily roli nejen pro sezení, ale i pro každodenní spaní. Rozkládací mechanismus s úložným prostorem byl oblíbeným řešením pro malé byty a panelákové domácnosti, kde nebylo místa nazbyt. Pro mnohé byly symbolem dospělosti, prvním pořádným kusem nábytku, na který si do nového bytu našetřili. Někdo je zdědil po rodičích, jiný koupil nový kus vonící dřevem v nábytkovém družstvu nebo na inzerát.

Navíc byly nesmírně univerzální. Hodily se ke stěnám z lamina, podlaze z lina, i ke klasickému koberečku s třásněmi. Nepotřebovaly nic víc – byly samy o sobě dost výrazné.

A přesto se na ně dnes pohlíží s úsměvem

V době minimalistických interiérů, pastelových barev a lehkých, vzdušných tvarů působí tyto sedačky těžkopádně a až přehnaně retro. Na sociálních sítích kolují vtípky o „sedačce z babiččina obýváku“, někdo je dokonce označuje za „designový horor“. Ale i přes tuto nelichotivou nálepku se najdou i tací, kteří je záměrně vyhledávají, ať už pro retro interiéry, hipsterské kavárny nebo prostě jako připomínku časů, kdy ještě nábytek něco vydržel.

Jak vybrat sedačku, která jen tak nezestárne

Pokud právě zvažujete pořízení nové sedačky a nechcete, aby se za deset let stala podobným designovým přežitkem, je dobré držet se několika zásad. V první řadě se vyhněte příliš výrazným vzorům. Co je dnes moderní, může za pár let působit směšně. Sázejte na nadčasové barvy: Šedá, béžová, smetanová nebo jemná modrá nikdy neurazí. Důležitý je tvar – jednoduché linie, žádné přehnané ozdoby ani příliš masivní konstrukce.

Materiál je kapitola sama pro sebe. I když se může zdát, že jemná sametová látka vypadá luxusně, praktičnost je něco jiného. Pokud máte domácí mazlíčky, malé děti nebo prostě jen chcete, aby sedačka sloužila co nejdéle, investujte do potahů s vysokou odolností vůči oděru (informaci najdete pod označením „hodnota Martindale“). A inspirujte se i u oněch starých sedaček. Jejich odolnost nebyla dílem náhody.

A pokud plánujete sedačku využívat i ke každodennímu spaní, vybírejte takovou, která má k tomu uzpůsobený rozkládací systém. Mnoho moderních pohovek to sice umožňuje, ale kvalita spaní bývá kompromisem, případně se na nich časté spaní velice brzy podepíše. Vyplatí se proto zvážit, zda není lepší mít samostatné lůžko a sedačku nechat opravdu jen na posedávání u televize.

Možná dnes vzbuzují úsměv, ale původní čalouněné sedačky byly symbolem doby, kdy se nábytek vyráběl s důrazem na výdrž, a nikoliv na sbírání obdivu na sociálních sítích. Měly své kouzlo, své praktické důvody a v mnoha domácnostech si vysloužily respekt. Dnes už bychom si je do nového interiéru možná nepořídili, ale není vůbec špatné si z nich něco vzít. Třeba inspiraci pro výběr sedačky, která nás bude provázet další desítky let.

zdroje: supersektor.cz, hezkynabytek.cz, YouTube.com