Tento český vynález je to nejlepší, co Česko světu přineslo. Češi s ním plýtvají, ve světě je to fenomén

Je malý, bílý, zdánlivě obyčejný, a přesto změnil svět. Českých vynálezů je více, než by si průměrný obyvatel naší země připustil. A právě tento vynález patří mezi to nejlepší, co Česko světu přineslo.

Věděli jste, že kostkový cukr vymysleli Češi? Jde o skvělou „vychytávku“ z 19. století, kterou dnes bereme jako samozřejmost a jeho praktičnost dnes spíše podceňujeme. O jeho historickém významu mluví i vlastní pamětní deska nebo dochovaný příběh, který vypráví, co předcházelo jeho vzniku.

Malá kostička, velká změna

Historie kostkového cukru se začala psát již v roce 1843. Tehdy působil v jihočeském městečku Dačice cukrovarník Jakub Kryštof Rad. Ten byl jako ředitel zdejšího cukrovaru svědkem mnoha situací, jak se lidé namáhají s velkými a nepraktickými homolemi cukru. Dříve se totiž cukr neprodával jako dnes. Homole se musely sekat kladívkem nebo lámat nožem a celý proces byl nejen nepraktický, ale i nebezpečný.

Právě o tom se přesvědčila i Radova manželka Juliana. Podle dochované povídky si totiž při sekání cukru poranila ruku natolik, že se cukrovarník rozhodl vymyslet mnohem praktičtější variantu cukru. Po několika měsících přemýšlení a neúspěšných pokusů přišel s revoluční novinkou: cukrem slisovaným do pravidelných malých kostek, které byly tak akorát velké k oslazení čaje nebo kávy.

Rad si nechal svůj vynález patentovat 23. ledna 1843. Poté už začal jeho cukrovar vyrábět a prodávat kostkový cukr ve velkém. Každá kostička byla centimetr vysoká i široká a do jedné dřevěné krabičky se jich vešlo 350. Zpočátku se tato nová varianta šířila docela pomalu, nicméně během pár let si drobný cukr oblíbili lidé v Rakousku a Německu, odkud se již rozšířil do zbytku Evropy i světa.

Český poklad, který změnil svět.

V Dačicích je mu věnována pamětní deska. Kostkový cukr je dnes známý téměř všude a je běžnou součástí domácností. Jeho kořeny však sahají do malé obce se jménem Dačice. Na počest Jakuba Kryštofa Rada zde byla v roce 1983 dokonce odhalena pamětní deska. Na ní je vyobrazena kostička cukru a i samotné město se dnes prezentuje především jako „kolébka kostkového cukru“.

Na místě bývalého cukrovaru dnes stojí empírový zámek, který je přístupný veřejnosti. V rámci prohlídky si můžete projít interiér a dozvědět se vše o historii cukrovarnictví i o vzniku kostkového cukru. Město také pravidelně pořádá různé akce, které jsou s touto událostí tematicky spjaté.

Původně však cukrovarník Rad ani nepředpokládal, že se dnes bude jeho objev tolik oslavovat. Výroba a distribuce velkých homolí byla totiž mnohem levnější a o kostkový cukr tak nebyl kvůli financím příliš velký zájem. Postupem času ale pohodlí zvítězilo a oblibě dopomohla také nová technologie, automatizace a další výdobytky moderní doby, které pomohly kostky cukru vyrábět efektivněji.

Ve světě fenomén, u nás plýtvání. Češi si kostičky neváží

Poměrně ironický je fakt, že mnoho Čechů neví o historii kostkového cukru vůbec nich a bere ho za běžný výrobek a součást každé domácnosti. Naopak ve světě ho považují za skvělý nápad. V některých zemích pak obecně s cukrem zacházejí uvážlivěji než my. U nás jde totiž o levnou komoditu, v zahraničí je však cena často mnohem vyšší.

Podle průzkumu zkonzumují Češi průměrně kolem 34 kilogramů cukru na osobu ročně. Ačkoliv kostkový cukr zaujímá jen malou část této spotřeby, symbolicky představuje vztah Čechů k tomuto sladidlu. Je to zkrátka základní a levná surovina, kterou hojně využíváme do různých sladkých receptů v nemalém množství.

Ve světě se kostkový cukr dostal i do výstavních síní. Například v Rakousku, Německu nebo dokonce v Japonsku se o českém vynálezu přednáší v rámci výuky o inovacích 19. století. V Česku však povědomí o kostkovém cukru jako národním vynálezu stále pokulhává. Možná by stálo za to znovu si připomenout, že i tak zdánlivě drobná věc jako přesně tvarovaná kostička cukru může být důkazem české šikovnosti, důvtipu a schopnosti měnit svět.

Zdroje: Kudyznudy.cz, iRozhlas.cz, Zoom.iprima.cz