Je to jeden z nejkrásnějších lesů v Česku, ale nikdo sem nechodí. Z tohohle mrazí i ty nejodvážnější

Na okraji středočeské krajiny se rozkládá les, který se na první pohled nijak nevymyká. Přesto ho místní raději obcházejí obloukem a ti, kdo ho navštíví, často odcházejí s podivným pocitem, který sami nedovedou vysvětlit. Co se skrývá za jeho hrůzostrašnou pověstí?

Pánova březina je součástí rozsáhlejšího lesního komplexu, který začíná už u Říčan a táhne se směrem na východ. Lesní porost je smíšený, převládají buky, břízy a smrky. Terén je členitý, protkaný lesními cestami, které ale často zarůstají nebo končí bez vysvětlení. Místo je málo navštěvované i přesto, že je jen několik kilometrů od okraje Prahy.

Turistické značky sem sice vedou, ale návštěvnost je nízká. Nejde o chráněné území, ale i tak si příroda zachovala původní ráz. Právě to paradoxně přispívá k jeho tísnivému dojmu. Je tu až příliš klid.

Historické pozadí

Jedním z hlavních důvodů, proč má Pánova březina tak špatnou pověst, je historie spojená se zaniklou vesnicí Janovice. Ta stávala přímo v lese, pravděpodobně na místě, kde dnes najdete nerovnosti v terénu, zbytky základů a stopy po rybníku. Podle historických záznamů šlo o hrnčířskou vesnici, která zanikla během třicetileté války. Během této doby byla oblast několikrát přepadena a vypleněna. Vesničané se údajně snažili ukrýt cennosti a uprchnout do okolních lesů, ale většina z nich zahynula. Následně se už vesnice nikdy neobnovila.

Místní legenda tvrdí, že v Pánově březině zůstalo něco z těchto událostí „uloženo“. Lidé mluvili o výkřicích, které se ozývají v noci, o světlech mezi stromy a o pocitu, že je někdo sleduje. Tyto zvěsti byly dlouho považovány za pověry, ale s postupem času začala přibývat svědectví i od turistů, kteří neměli s historií místa nic společného.

Reakce zvířat a návštěvníků

Jedním z nejzvláštnějších aspektů Pánovy březiny je chování zvířat. Psi se zde odmítají pohybovat dál, začínají štěkat do prázdna nebo se snaží utéct. Koně zastavují, couvají, nebo je nutné je obejít. Myslivci i majitelé psů potvrzují, že v jiných částech okolních lesů se zvířata takto nechovají. Lidé popisují různé fyzické reakce: náhlou únavu, tlak v hlavě, pocit, že se nemohou nadechnout. Někteří přirovnávají prožitek k „vstupu do jiného prostoru“. Vzhledem k absenci signálu v některých částech lesa a minimální návštěvnosti se mnozí obracejí hned na zpáteční cestu.

Pověsti a povídačky

Jedna z nejčastěji zmiňovaných legend se týká tzv. černého psa, který má hlídat studánku, kde byl údajně ukryt zlatý kalich z doby třicetileté války. Podle pověsti zde byla šlechtična Ležárka dopadena nepřátelskými vojáky, když se pokusila poklad ukrýt. Zemřela při mučení a pes, který ji doprovázel, prý její památku stále chrání. Kdo psa uvidí, má zemřít do roka. Další příběh vypráví o dvou mladých lidech, kterým jejich rodiny zakázaly sňatek. Rozhodli se ukončit život umrznutím v lese. Místo, kde byli nalezeni, se dodnes nazývá U zmrzlých. Tento název používají i současné mapy.

Les s podivnou pověstí a nevysvětlitelnou atmosférou

Pánova březina je výjimečný les. Ne kvůli své kráse, ale kvůli atmosféře, kterou nelze přesně popsat. Historie, zánik obce Janovice, soudobá úmrtí i reakce zvířat tvoří dohromady obraz místa, které vzbuzuje respekt. Přestože většina informací nemá vědecké vysvětlení, jedno je jisté: Nejde o obyčejný les. Návštěva je možná, ale málokdo se vrací dvakrát. Není to o tom, že byste zde automaticky zažili něco paranormálního.

Spíš si z místa něco odnesete — nehmotného, ale silného. Něco, co vás bude držet dál, i když se na první pohled neděje nic zvláštního. „Vyrostla jsem nedaleko, ty příběhy znám. Chodíme na procházku nedaleko Pánovy březiny, ale je pravda, že přímo do té části nechodím. Co kdyby,“ usmívá se obyvatelka sousední obce.