Zakázala jsem synovi počítač. Věci nabraly nečekaný směr a ještě ten den jsem mu ho vrátila

Nevím, jestli to bylo unáhlené rozhodnutí, nebo spíš jen snaha něco změnit. Můj syn se v posledních týdnech tak zabral do počítače, že jsem měla dojem, že ho nic jiného nezajímá. Vzala jsem to tedy „od podlahy“ a zakázala mu ho na celý týden. Čekala jsem protesty, hádky, dokonce i takové to staré známé „Mami, ale já to nutně potřebuju do školy“. Jenže skutečnost byla úplně jiná.

Počítač jsem zakázala, ale… Místo mrzutého a znuděného kluka jsem večer doma našla pohodového puberťáka se širokým úsměvem a… tabletem v ruce. Okamžitě mi bylo jasné, že jsem se dostala do slepé uličky. „Technicky vzato jsi mi zakázala počítač, ne tablet,” řekl s tak nevinným výrazem, že jsem se musela zasmát. Přemýšlela jsem, jestli mám zůstat přísná, nebo nad tím jen mávnout rukou. Nakonec jsem mu počítač vrátila, ale domluvili jsme se na jasných pravidlech. Začali jsme kontrolovat, kolik času tráví každý den online, a ukázalo se, že tahle varianta je vlastně mnohem lepší než přímý zákaz, který se dá různě obejít.

Kolik času děti tráví před obrazovkou

Dnešní děti jsou na mobilech, počítačích a tabletech často přilepené i několik hodin denně. Podle výzkumů Centers for Disease Control and Prevention děti ve věku 8–10 let před obrazovkami tráví v průměru 6 hodin denně, 11–14 let 9 hodin denně a 15–18 let 7,5 hodiny denně. Občas samozřejmě technologie využívají ke splnění úkolů, něco si vyhledávají do školy, učí se. Ale spousta času padne i na hry, videa nebo chatování s kamarády.

Mějte zájem a budujte důvěru

Z vlastních zkušeností už vím, že zakazovat něco striktně je tak trochu boj s větrnými mlýny. Navíc to může mezi vámi a dětmi vytvořit nepříjemné napětí. Mnohem lepší je jevům porozumět, v klidu si sednout a popovídat si, co je na tom hraní nebo sledování videí tak lákavé. Pokud se zajímáte a třeba si s nimi občas zahrajete, zjistíte, že to pro ně není jen plýtvání časem. Budou pak ochotnější se vám otevřít, sdílet s vámi své úspěchy a pády, a hlavně lépe přijmou, když jim řeknete: „Hele, teď už toho bylo dost, jdeme ven, zahrajeme si fotbal nebo půjdeme na procházku.“

Podobný přístup má i psychoterapeut Milan Studnička, který se zaměřuje na rodinné vztahy: „Nejjednodušší cesta je začít ty hry hrát s dítětem. Zejména maminky, když je někdy vedu, aby si stáhly World of Tanks a hrály s klukama tanky, tak jim říkám: Když to vydržíte půl roku a začnete brebentit o tom, že máte nové pásy a nové dělo a jak se mění nastavení motoru tanku, tak díky tomuhle přístupu toho chlapce dostanete na brusle, na kolo, na bazén, protože s vámi znovu bude chtít trávit čas,” poradil v rozhovoru.

Vytváření nových návyků

Víme, snadno se to říká, ale v praxi je to makačka. Každopádně je dobré začít nějakými jasnými pravidly. Domluvte se, kolik hodin denně může díte u obrazovky strávit, nebo zaveďte pravidlo, že si sedne k počítači až po dokončení domácích úkolů. Tato pravidla pak důsledně dodržujte. Zároveň nabídněte dětem náhradní program jako je návštěva kamarádů, sportovní kroužek, čtení knížky, nebo i společné vaření. Uvidíte, že když jim pomůžete najít alternativní zábavu, která je bude bavit, budou méně posedlí sedět u obrazovky.

„Počítač simuluje celou řadu nádherných emocí, které zejména kluci potřebují pro svůj vývoj. Oni potřebují zažívat dobrodružství, nějaké napětí, spolupráci, riziko. Ale v běžném životě toto kluci vůbec nemají. A tatínkové jsou zaneprázdnění v běžném životě, tak ty kluky netahají na něco atraktivního. Nechodí s nimi sportovat, překonávat nějaké výzvy, dělat cokoliv, co by toho kluka bavilo. A pak se diví, že kluk sedí u počítače a hraje nějakou hru z historického období, vraždí křižáky a je hrozně spokojený.“

A taky nezapomeňte na to hlavní: I my, rodiče, trávíme spoustu času online. Když budeme dětem jen kázat, že by „neměly být pořád na mobilu“, zatímco sami neodtrhneme oči od obrazovky, moc důvěry si nezískáme. Takže se pojďme všichni snažit trochu změnit svoje digitální návyky a občas vypnout. Třeba zjistíme, že společně strávený čas bez technologií může být mnohem zábavnější, než bychom čekali.

Zdroje: linyoci.cz, plus.rozhlas.cz, prahaskolska.eu