V této české vesnici lidé stále žijí jako před 100 lety. Turisté nevěří vlastním očím

Pokud milujete historii a rádi navštěvujete různé skanzeny, muzea v přírodě a místa, která reprezentují život v dřívějších dobách, jistě vás zaujme vesnice, ve které i dnes lidé žijí jako před sto lety. Malé osady, které Češi založili v 18. a 19. století, si totiž uchovaly tradiční způsob života i starobylou podobu našeho jazyka.

Turisté, kteří sem zavítají, často nevěří vlastním očím – v uličkách projíždějí dřevěné vozy tažené koňmi, stojí zde chalupy s doškovými střechami a všudypřítomná klidná atmosféra vytvářejí dojem, jako by se zde zastavil čas. O to větší překvapení je, že se tyto české vesničky ani nenacházejí na našem území. Vybudovali je totiž tehdejší osadníci, kteří byli do oblasti transmigrování ještě za vlády Marie Terezie. Cílem bylo nejen zbavit se nepohodlných nebo problémových obyvatel říše, ale i osídlit „prázdná místa” na mapě.

Čeští, slovenští i němečtí osadníci tak měli za úkol pomáhat s rozvojem zdejšího venkova a v odlehlých koutech rumunského Banátu dodnes stojí vesničky, ve kterých lze slyšet jazyky těchto menšin. Lidé zde navíc podobně jako v jiných částech rumunského venkova žijí tradičním způsobem života a návštěva Banátu je tak doslova procházkou minulostí a autentickým zážitkem daleko od moderního světa.

České vesničky z 18. století

V 18. a 19. století se Habsburkové rozhodli osídlit některé nehostinné oblasti tehdejší rakousko-uherské monarchie. K tomu byli „přizváni” osadníci z různých oblastí, kteří zde měli za úkol vybudovat nové vesnice a obdělávat zdejší půdu.

Čeští osadníci se usídlili především v oblasti dnešního rumunského Banátu a postupně zde vybudovali hned několik vesniček. Češi a Slováci, kterým se zde začalo říkat „Pémové“, se museli vypořádat s drsnými podmínkami. Díky své pracovitosti a soudržnosti ale dokázali i v odlehlých koutech Banátu vytvořit prosperující komunity.

Nejznámější české vesnice v rumunském Banátu jsou Gerník, Rovensko, Svatá Helena, Bígr, Eibenthal a Šumice. Původně k nim patřila i Svatá Alžběta, která však již v roce 1847 zanikla. Každá z těchto vsí má svou jedinečnou atmosféru, spojuje je ale český jazyk i tradice, které si místní obyvatelé udržují dodnes.

Kromě rumunského Banátu se Češi usadili i v jeho srbské části. Zde založili například vesničku Češko Selo a osídlili také oblast Krušice. Podobně jako v Rumunsku, i zde se dlouhá léta udržovala česká kultura a jazyk, i když vliv moderní doby zde způsob života mění rychleji, než je tomu v Rumunsku.

Čeština je stále slyšet, má ale trochu jinou podobu

Jedním z nejzajímavějších fenoménů českých vesnic v Banátu je jazyk. Přestože se zdejší obyvatelé již po generace nacházejí mimo naše území, stále mluví češtinou. Ta ale nemá moderní podobu, jakou známe dnes. Vlivem izolace a minimálního kontaktu s domovinou se zde mluví spíše starou až archaickou formou českého jazyka a mnoho výrazů se tak od dnešní podoby češtiny liší.

Místní lidé tak používají zastaralé výrazy a slovní obraty odpovídající mluvě z 19. století. Ačkoliv z naší řeči už některá spojení vymizela, čeští turisté stále nemají problém místním obyvatelům porozumět. Odlišnosti nejsou až tak značné a pokud jste například četli původní znění Babičky od Boženy Němcové nebo stále mluvíte nějakým českým nářečím, rozdíly vás nezaskočí.

Navzdory zvyklostem se ale z Banátu a z českých vesnic čeština v posledních letech rychle vytrácí. Mladí lidé stále častěji mluví rumunsky, protože v odlehlých částech území je toho příliš nečeká a vyrážejí za studiem či prací do větších měst. Náš rodný jazyk tak uslyšíte spíše z úst starousedlíků, kteří se jej stále snaží zachovat a předat dalším generacím, stejně jako naše tradice a zvyky.

Místní odcházeli do Čech, dnes je to naopak

Ve 20. století se mnoho Čechů žijících v Banátu rozhodlo odejít zpět do tehdejšího Československa. Jedním z důvodů byla touha po lepších životních podmínkách, možnosti se vzdělávat a najít si stabilní zaměstnání. Po druhé světové válce nabízelo Československo těmto krajanům možnost „vrátit se“ zpět do vlasti. Mnoho obyvatel rumunského Banátu ji také využilo, což způsobilo, že některé vesnice zanikly, nebo v nich zůstalo jen pár desítek lidí.

Zatímco dříve se místní Češi stěhovali do Čech, dnes je situace opačná – mnoho Čechů naopak cestuje do Banátu, aby objevili svůj zapomenutý kulturní odkaz. V posledních letech je tak čím dál vyšší zájem o poznávací zájezdy do těchto oblastí, během kterých cestovatelé poznávají místní tradice, pokrmy i obyvatele.

Zajímavé je, že v některých vesnicích se dnes mladí Češi dokonce usazují. Pravděpodobně zde hledají únik z uspěchaného světa a přitahuje je zdejší pomalý životní styl, přírodní krása i možnost žití v soudržné komunitě, která si stále zachovává náš mateřský jazyk i kulturu. Lidé se tak zde stále cítí “jako doma”, mohou zde však žít trochu jinak, než v moderních českých městech.

Místa, kde se zastavil čas

V českých vesnicích rumunského Banátu se život od 19. století změnil jen minimálně. Starší i mladší generace zde stále hospodaří tradičním způsobem. Většinu potravin si zde vypěstují nebo chovají sami, na polích pracují lidé ručně, využívají koňské povozy, chovají mnoho dobytka a moderní technologie sem pronikají jen výjimečně.

Některé domácnosti nemají do příbytků dodnes zavedenou ani elektřinu a večery tak tráví při svíčkách nebo petrolejových lampách. V zimě si topí výhradně dřevem a zúročí se zde úroda z celého roku. Lidé zde žijí v souladu s přírodou, která vesnice obklopuje. I ta je častým důvodem návštěv turistů.

Za návštěvu stojí například Soutěska Železná vrata, kterou protéká Dunaj a odděluje tak Srbsko od Rumunska. Kaskádovité vodopády Beușnița a Ochiul Beiului najdeme uprostřed panenské přírody a kouzelné tyrkysové jezírko Ochiul Beiului patří k nejkrásnějším místům v rumunském Banátu. Kousek od Železných vrat se nachází zřícenina hradu Golubac.

Nádhernou přírodou se turisté pokochají především v Národním parku Domogled-Valea Cernei. Jde o rozlehlou oblast s termálními prameny, hlubokými soutěskami a bohatou faunou a flórou. Jedním z nejkrásnějších míst je i panoramatický výhled na meandry Dunaje u vesnice Svatá Helena.

Zdroje: Banat.cz, Lonelyplanet.cz, Visitbanat.cz, Stoplusjednicka.cz