Šla jsem na pracovní pohovor do velké firmy. Když jsem slyšela jejich podmínky, okamžitě jsem odešla

Uchazeči o práci dnes nehledají jen zajímavou pozici, ale také férové podmínky, transparentní ohodnocení a rovnováhu mezi pracovním a osobním životem. Přesto se stále setkáváme s tím, že některé firmy odmítají otevřeně sdělovat mzdu, tlačí na zaměstnance nepřiměřenými požadavky a očekávají, že budou ochotně přijímat i méně výhodné podmínky. Se stejným přístupem se setkala jedna žena, která se o svou zkušenost podělila na známém diskuzním fóru.

Mnoho lidí se už dostalo do situace, kdy při hledání nového zaměstnání narazili na neochotu sdělit základní informace o výdělku. Inzeráty lákají na „motivační ohodnocení“ a „zajímavé benefity“, ale konkrétní částky se člověk dozví až na konci výběrového řízení – pokud vůbec. Podobně nejasné podmínky panují i u pracovní doby a přesčasů.

Pracovní nabídky často neuvádějí plat

V zahraničí je běžné, že firmy zveřejňují výši mezd už v pracovních inzerátech. V České republice se to sice pomalu mění, ale pořád tu panuje jakési tajnůstkářství. Zaměstnavatelé se bojí, že pokud zveřejní mzdy, budou pod tlakem na jejich zvýšení, nebo že si zaměstnanci začnou mezi sebou porovnávat výplaty a zjistí, že někdo je za stejnou práci placen lépe než jiný. Podle průzkumu společnosti EY a Hays až 67 % českých firem stále nevidí ve zveřejňování mezd žádnou výhodu. Naopak zaměstnanci po větší transparentnosti volají – 52 % z nich by uvítalo jasně dané platové podmínky už při podání přihlášky.

Jenže když se člověk musí o svůj plat dohadovat až na pohovoru, často se ocitne v nevýhodné pozici. Firmy využívají toho, že už jste věnovali čas výběrovému řízení a nechce se vám celý proces opakovat jinde. A tak mnohdy kývnete na horší podmínky, než jste původně chtěli.

Navíc se stále setkáváme s případy, kdy lidé na stejné pozici dostávají naprosto odlišné výplaty. Firmy tají tabulkové platy a nováčkům mohou nabídnout méně, i když by měli dostat stejné ohodnocení jako jejich zkušenější kolegové. Bohužel zaměstnanci často netuší, kolik kdo bere, a firmy s tím mohou bez problémů manipulovat.

Problém je také s přesčasy

Přesčasy jsou v Česku samostatná kapitola. Zákon říká, že firmy mohou zaměstnancům nařídit maximálně 150 hodin přesčasů ročně a za každou hodinu musejí zaplatit příplatek minimálně 25 %. Avšak inspektoráty práce neustále nacházejí případy, kdy zaměstnavatelé nevedou správnou evidenci pracovní doby a přesčasy prostě „zmizí“. Jinými slovy – pracujete víc, ale na výplatní pásce to nevidíte.

Mnoho zaměstnanců se také ocitá v situaci, kdy je jim přesčasová práce neoficiálně „doporučována“. Často slyší věty jako „Tady je normální zůstat po práci déle, všichni to tak dělají“ nebo „Když chcete růst, musíte ukázat nasazení“. Zaměstnanci se bojí o místo nebo o budoucí kariérní postup, a tak často přistoupí na práci navíc – bez jakéhokoliv ohodnocení.

EU dává těmto praktikám stopku

Evropská unie už řekla dost a přichází s novou směrnicí, která nutí firmy k větší transparentnosti. Od poloviny roku 2026 budou muset zaměstnavatelé uvádět výši mzdy už v inzerátech, umožnit zaměstnancům zjistit, jak jsou placeni jejich kolegové, a podniky nad 100 zaměstnanců budou muset zveřejňovat rozdíly v odměňování mužů a žen. Pokud se ukáže neodůvodněný rozdíl větší než 5 %, firmy budou muset přijít s nápravnými opatřeními.

Některé firmy už teď hledají způsoby jak zveřejňování platů obejít, například uváděním extrémně širokého mzdového rozpětí. Například plat 25 000 – 70 000 Kč podle zkušeností. Uchazeč tak vůbec neví, s jakou mzdou může vlastně počítat.

Zdroj: e15.cz, energetickyprispevek.cz, businessinfo.cz