Tohle tradiční jídlo láká do Česka turisty z celého světa. Ve skutečnosti ale pochází z Rumunska a málokdo to ví

Česká kuchyně je plná ikonických pokrmů, které si získaly srdce nejen místních, ale i turistů z celého světa. Od voňavé svíčkové přes vepřo knedlo zelo až po sladké pochoutky, které provoní historická centra měst. Mezi nimi jednoznačně dominuje lahůdka, kterou si turisté spojují s Českem stejně jako Karlův most nebo Pražský hrad. Jenže má to háček – tato tradiční specialita ve skutečnosti nepochází z Česka.

Málokdo tuší, že původ tohoto sladkého pečiva sahá do úplně jiné země, konkrétně do Rumunska. Řeč je o trdelníku, který je sice českou ikonou, ale jeho skutečné kořeny jdou mnohem dál na východ.

Historie sahá do Rumunska

První zmínky o trdelníku pocházejí ze Sedmihradska, historické oblasti v dnešním Rumunsku, kde ho pekla maďarská menšina Sikulů. Tento dezert byl znám pod názvem kürtőskalács a připravoval se zejména při slavnostních příležitostech. Recept byl jednoduchý – kynuté těsto se namotalo na dřevěný válec (trdlo), posypalo cukrem a peklo se nad žhavými uhlíky.

Trdelník se v 18. století začal šířit do dalších částí Evropy, především do Maďarska, Rakouska a Slovenska. V průběhu let se jeho receptura mírně upravovala podle zvyklostí oblastí, ve kterých se zrovna připravoval, ale princip zůstal stejný.

Na Slovensku má trdelník „ochranou známku“

Zajímavostí je, že na Slovensku existuje varianta zvaná Skalický trdelník, která se od roku 2007 pyšní chráněným zeměpisným označením Evropské unie. To znamená, že skutečný Skalický trdelník lze vyrábět pouze v této oblasti podle přesně stanovených pravidel. Do Česka se dostal až později, ale velmi rychle se stal oblíbeným. Zatímco jeho původní verze byla spíše jednoduchá, v Česku prošel modernizací a stal se jednou z nejprodávanějších turistických pochoutek.

Recept i příprava je jednoduchá

Základní těsto na trdelník obsahuje mouku, cukr, máslo, mléko, droždí a špetku soli. Po vykynutí se ručně vyválí do dlouhých pruhů a namotá na speciální válec, který mu dává typický tvar.

Po navinutí na dřevěné trdlo se těsto potírá rozpuštěným máslem, obaluje v cukru a peče nad otevřeným ohněm nebo ve speciální peci. Během pečení cukr karamelizuje, což vytváří křupavou, zlatavou kůrku. Nakonec se trdelník posype skořicí, ořechy nebo kokosem podle přání zákazníka.

Pochoutky podobné trdelníku najdete i v jiných zemích

Název „trdelník“ pochází právě od trdla, tedy dřevěného válce, na který se těsto navíjí. Slovo se používalo už ve staré češtině pro různé druhy válečků a lisovacích nástrojů. Trdelník není jediným dezertem svého druhu. V různých koutech světa najdeme podobné sladké pochoutky, které se připravují podobným způsobem. V Německu si můžete pochutnat na dezertu zvaném Baumstriezel, který je velmi blízký původnímu maďarskému kürtőskalácsu.

V Litvě zase najdete dort Šakotis, jenž se peče kapáním těsta na otáčející se rožeň, podobně jako trdelník. A pokud zavítáte do Švédska, určitě ochutnejte tamní specialitu Spettekaka, která se vyrábí téměř stejným postupem jako náš oblíbený trdelník.

Dnes na trzích najdeme i plněné trdelníky

Zatímco původní trdelník byl vždy dutý, moderní doba přinesla plněné verze. Nejpopulárnější jsou trdelníky plněné čokoládou, zmrzlinou nebo šlehačkou. Tyto inovace ho udělaly ještě atraktivnějším pro turisty a sociální sítě.

Dnes je trdelník jedním z největších lákadel na vánočních trzích a v turistických destinacích po celém Česku.  Díky turistům se z původně obyčejného venkovského dezertu stal luxusní pochoutkou. Nejenže se objevují stále nové příchutě a náplně, ale trdelník se stal i symbolem české gastronomie, přestože jeho pravý původ leží o pár set kilometrů dál.

Zdroj: en.wikipedia.org, toprecepty.cz, qap.cz