Toto je nejtrapnější zvyk Čechů na dovolené. Ponožky v sandálech a tleskání v letadle oproti tomu nic není

Ponožky v sandálech ani paštika s sebou už v repertoáru největších trapasů českých dovolenkářů dávno nehrají prim. Neustálá potřeba Čechů s někým soupeřit, mít vše lepší než ostatní či obcházet místní pravidla stojí za několika dalšími zlozvyky, kvůli kterým si turisty z České republiky dobírají lidé v oblíbených destinacích po celém světě.

Dovolenková sezóna se kvapem blíží, a tak je načase oprášit „malé společenské desatero“, s kterým si řada turistů z České republiky na dovolené v cizině ani u nás vůbec neláme hlavu. Češi se tak mnohdy stávají terčem úsměvných, ale i posměšných vtipů. A nejde jen o to, že umíme být pořádně hluční, rádi posloucháme, o čem se baví lidé u sousedních stolů, pozorujeme lidi na pláži či neustále s kalkulačkou přepočítáváme a počítáme každou korunu. Nebo že rádi předbíháme ve frontách a patříme mezi ty největší ubrblance, kteří si zkrátka stěžují delegátům svých cestovek, i kdyby bylo všechno takzvaně špígl nýgl.

Nerozumí česky? No tak přidám na hlase

Jak je možné, že vám recepční nerozumí, a co to má za móresy mluvit na vás anglicky, německy, nebo zkoušet, zda neumíte alespoň pár slovíček španělsky? Tak přidáme na hlase, abychom mu naše požadavky důrazně vysvětlili. V lepším případě vylovíme z paměti pár německých slovíček nebo trochu zrychlíme kadenci slov. Jenže třeba takoví Chorvaté, Řekové ani Italové opravdu česky nemluví. Ani když jim turisté svůj požadavek na plzeňské pivo k večeři nebo čisté osušky křičí přímo do ucha. V řadě největších dovolenkových trapasů se však kromě neznalosti jazyků a pravidel komunikace nejvíce vyjímají ty, které se denně dějí u švédských stolů nebo hotelových bazénů.

All inclusive naplno

I když je doba, kdy jsme si vozili na dovolenou zásoby paštik, hory čerstvě nasmažených řízků a podomácku zavařené masové konzervy, víceméně pryč, v oblasti kultury dovolenkového stravování máme ještě značné rezervy. Obzvláště to platí, pokud si česká rodina zaplatí zájezd all inclusive. Talíře naplněné tak, až přetékají, pozoruhodné kombinace potravin a jídel, které by si doma nikdo dobrovolně nedal, či opakované vymetání táců u švédských stolů až do úplného přejedení. Argumenty typu „vždyť to přece máme zaplacené, tak i kdyby nás to mělo roztrhat“ chápe v zahraničí asi jen málokdo. My Češi prostě all inclusive, tedy vše v ceně, milujeme. A jsme ochotní z něj dostat maximum. Není tak problém sníst půl kila grilovaného masa s přílohou, naložit si na talíř několik kusů exotického ovoce a dopřát si i nějakou tu sladkou tečku. Vždyť je přece všechno tak lákavé.

Nabrat víc a šup s tím do krabičky

A to ještě není vše. Fenoménem, který provází pověst českých turistů, je také odnášení jídla z jídelny a jeho nošení na pokoje či k bazénu. Hodit se přece může bohatá hotelová snídaně i jako celodenní svačinka při výletování po okolí. Stačí nabrat o pár croissantů, šunky a pečiva víc – a šup s tím do přinesené krabičky nebo ubrousku. I pár medíků, oříškových pomazánek a miniaturních marmelád se přece na doma může hodit.

Jídlo bylo moc řecké

Někteří výletníci se zase klidně posadí do restaurace, objednají si kávu nebo limonádu a z plážové tašky vytáhnou jídlo nebo sendvič, který si připravili v apartmánu. Ten pak v klidu v pouliční restauraci konzumují. Jiní zase nejsou ochotni akceptovat specifické chutě zahraničních kuchyní. Svědčí o tom například i stížnosti, které dostávají od svých nespokojených klientů pracovníci cestovních kanceláří. V jedné z nich se například turisté po návratu domů zlobili, že jídlo v řeckém hotelu nebylo vůbec chutné, protože bylo příliš řecké. Kvůli tomu se prý museli stravovat ve fastfoodu, a požadovali po cestovce proplacení přiložených účtenek. Dalším přešlapem je to, že mnozí Češi nechápou nebo neuznávají zvyky a tradice jiných zemí a národů. 

Lepší pokoj, stůl i místo u bazénu

Máme často také potřebu s někým soupeřit a mít lepší věci než ostatní. Umíme být i nepřející, což může vést k řadě prekérních situací. K těm patří třeba hádky o plážová lehátka. Právě kvůli nim jsme ochotni si o dovolené nastavit na mobilu budík a pořádně si přivstat. Jakmile se odemknou hotelové dveře, sprintujeme k hotelovému bazénu, abychom si zabrali to nejlepší místo. Tento nešvar naštěstí nepadá na hlavu jen Čechům, ale i turistům z dalších zemí. O lehátka je totiž vždycky nouze, a tak my Češi volíme často silné lokty, abychom se k nim proboxovali. Ale pozor, v některých letoviscích, jako například ve španělském Calpe, hrozí za zabírání lehátek a slunečníků dokonce i pokuty. A ty rozhodně pořádně provětrají peněženku. Mohou se totiž vyšplhat až k 250 eurům, což je zhruba 6.300 Kč. Je dobré si vždy nejprve zjistit, zda váš hotel toto akceptuje.

zdroj: www.asenior.cz, www.novinky.cz, www.extra.cz, medium.seznam.cz