Toto se děje v letadle, když pasažéři spí. Letuška prozradila tajemství nočních letů

Zatímco cestující během nočních letů podřimují, zahaleni do přikrývek a s maskami na očích, palubní personál nespí na vavřínech. Letuška nám poodhalila tajemství, co se děje v letadle v době, kdy všichni pasažéři klidně oddychují. A možná vás překvapí, že posádka má k dispozici pohodlnější útočiště než sedačky v první třídě.

Pokud jste někdy absolvovali noční let, možná jste si všimli, jak se po servisu večeře a posledním sběru tácků letadlo pomalu noří do tmy. Kabina se uklidní, světla se ztlumí na minimum a hluk motorů se promění v monotónní uspávací šum. Někteří pasažéři si přehodí šátek přes oči, jiní se schoulí do nepohodlné pozice a doufají, že aspoň na chvíli upadnou do spánku. Jenže zatímco vy bojujete s úzkým prostorem a snažíte se uvelebit mezi lokty spolucestujících, palubní personál ví přesně, kam se zašít, aby si skutečně odpočinul.

Možná si myslíte, že letušky a stevardi tráví celou noc procházením uličkou a kontrolují, zda někdo nepotřebuje sklenici vody nebo něco jiného. Ve skutečnosti však mají i oni své místo, kde mohou alespoň na chvíli zavřít oči.

Tajné místo, kam pasažéři nesmí

Posádka si může dopřát trochu odpočinku v tajné odpočívárně, která je skryta běžným cestujícím. Podle typu letadla ji najdete buď nad hlavní kabinou, nebo v podpalubí. Dostat se tam ale není jen tak – vstup je skrytý za nenápadnými dveřmi, které velmi snadno přehlédnete, nebo dokonce za panelem, který se na první pohled tváří jako běžná skříňka na zavazadla.

Uvnitř to sice nepřipomíná luxusní hotelový pokoj, ale na poměry letadla jde o hotový komfort. V úzké chodbě se nachází několik lůžek poskládaných nad sebou, někdy vedle sebe, ale každé z nich je opatřené závěsem pro soukromí. Na některých letech nechybí ani osobní lampička, zábavní systém nebo polštář a deka pro větší pohodlí. Každá postel má také bezpečnostní pás, protože turbulence mohou přijít kdykoli – a poslední věc, kterou by posádka chtěla, je proletět se ve spánku po celé kajutě.

Jeden ze stewardů však popsal své první setkání s těmito „tajnými ložnicemi“ dost barvitě: „Byl jsem nadšený, že si můžu během letu opravdu lehnout. Jenže jakmile jsem si vlezl do té úzké kóje, měl jsem pocit, že jsem se ocitl v rakvi. Ale unavený člověk si zvykne rychle.“

Pyžamo, medvídek a káva po probuzení

Letušky a stevardi si své odpočinkové prostory často přizpůsobují. Když už musí trávit dlouhé hodiny v letadle, snaží se udělat si pobyt co nejpříjemnější. Mnozí si nosí vlastní pyžamo, polštářek nebo oblíbenou deku. Někteří mají dokonce malé plyšové maskoty. „Každý si přináší něco svého, aby se cítil trochu jako doma,“ popisuje letuška, která už má za sebou stovky letů přes oceán. „Já si vozím lehký šátek, který si přehazuji přes hlavu, protože mě světlo z chodby jinak ruší. A taky malý sprej s levandulovou vůní, která mi pomáhá rychleji usnout.“

Samotný spánek je ale často přerušovaný – někdy kvůli turbulencím, jindy kvůli kolegům, kteří se střídají na lůžkách. Po probuzení je obvykle čas na rychlou kávu a návrat do kabiny, kde už pasažéři pomalu otvírají oči a čekají na snídani.

Život letušky

Mnoho lidí si práci palubního personálu představuje jako relativně bezstarostnou – letušky se elegantně procházejí uličkou, rozdávají úsměvy a občas podají nápoj nebo něco k jídlu. Realita je však mnohem náročnější. Kromě dlouhých směn a nepravidelného režimu musejí být připraveni na jakoukoli krizovou situaci, od zdravotních problémů pasažérů po zvládání paniky během turbulencí. K tomu všemu si musejí udržovat vždy bezchybný vzhled, protože mnoho aerolinek má přísné standardy. Například některé společnosti vyžadují, aby letušky nosily specifický odstín rtěnky ladící s uniformou. Jiné zase mají předepsaný styl účesu nebo přesná pravidla pro délku sukní.

A pokud by vás život letušek zajímal ještě víc, začíst se můžete do zajímavých a vtipných příběhů v sérii knížek Deník letušky, které napsala Mirka Mikušová.

Zdroje: blesk.cz, YouTube.com, CNN.com