Raritní objev na Šumavě: Živočich považovaný za vyhynulého stále žije. V Česku je raritou

Šumava nepochybně patří mezi nejvýznamnější přírodní klenoty České republiky. Po rozsáhlé devastaci způsobené kůrovcovou kalamitou, která proměnila značné části tohoto malebného území v holé pláně, se šumavská krajina postupně obnovuje. Příroda si znovu bere zpět svou kontrolu, což dokládá i nedávný objev. Vědci zde potvrdili návrat živočicha, který byl dlouhá desetiletí považován za vyhynulého. Tento nález je jasným důkazem obnovujícího se a zdravého ekosystému  na Šumavě.

Bezzásahové zóny vytvořené během kůrovcové kalamity poskytly příležitost k rozvoji mnoha živočichů a organismů. Mezi těmi, kteří z nich profitují, je například datlík tříprstý, dříve velmi vzácný pták, který se na Šumavě výrazně rozšířil. Mrtvé dřevo je klíčové také pro houby, jako je outkovečka citronová, která se díky nárůstu tlejících stromů a hostitelských hub dostala z Boubínského pralesa i na další lokality Šumavy. Bezzásahové plochy nepřímo pomáhají i tetřevům hlušcům, jejichž hnízda zde mají lepší úkryt, a vlkům, kteří zde nacházejí prostor pro doupata a odchov mláďat. Jak podotýkají odborníci, kůrovcová kalamita tak paradoxně otevřela nové možnosti mnoha druhům.

Šumava hostí vzácné živočichy

Šumava prošla za posledních třicet let dramatickými změnami. V 90. letech minulého století zde kůrovcová kalamita zničila tisíce hektarů smrkových monokultur, které dominovaly místní krajině. Tato situace vedla k intenzivní debatě mezi odborníky, ochránci přírody i širokou veřejností. Zatímco někteří volali po okamžitém zásahu a likvidaci napadených stromů, jiní prosazovali ponechání lesů přirozenému vývoji.

Po třech dekádách můžeme sledovat, jak příroda přirozeně regeneruje. Oblasti, které byly kdysi tvořeny téměř výhradně smrkovými porosty, dnes nahrazují pestré smíšené lesy. Mladé buky, jedle, javory a další dřeviny postupně vytvářejí stabilnější a odolnější ekosystém, který podporuje návrat vzácných druhů, jako je tesařík javorový. Tento brouk patří mezi nejkrásnější evropské druhy hmyzu a jeho přítomnost na Šumavě je významnou známkou toho, že se přírodní procesy vracejí k rovnováze.

Dobrou zprávou je, že po více než sedmdesáti letech byl na Šumavě opět potvrzen výskyt tohoto ohroženého brouka (Rosalia alpina). Od posledního záznamu z roku 1946 na Železnorudsku byl tesařík považován za vymizelého. Letos však vědci objevili hned několik lokalit s jeho stopami. Podobně vzácný trnoštítec horský, další druh závislý na odumírajícím dřevě, se na Šumavě také šíří a nachází nová stanoviště. Je to dnes jedno z mála míst v Evropě, kde se tomuto druhu stále daří.

Příroda na Šumavě se obnovuje

Za návratem těchto druhů stojí paradoxně právě kůrovcová kalamita. Ta vytvořila ideální podmínky pro organismy závislé na mrtvém dřevě, které je klíčové pro jejich životní cyklus. Podle Martina Starého, náměstka ředitele národního parku, umožňuje tento proces mnoha živočichům nacházet nová stanoviště. Výsledky průzkumů ukazují, že tesařík javorový se na Šumavě začíná stabilně šířit, což je významná zpráva pro biodiverzitu v této oblasti.

Je třeba zmínit i návrat dalších druhů, například kornatce velkého, který se na Šumavě objevil po více než sto letech. Rozsáhlé bezzásahové plochy a přírodě blízký způsob péče o krajinu zde vytvářejí ideální podmínky pro zachování biodiverzity. Šumava se tak stává klíčovým útočištěm pro ohrožené druhy, jak potvrzuje ředitel parku Pavel Hubený. Tento přístup ukazuje, že i zdánlivé katastrofy mohou být z pohledu přírody příležitostí pro nový život a rozvoj.