Psychologie pořádku: Co stojí za nutkavou potřebou mít vše dokonalé?

Mnozí znají ten pocit uspokojení, když je doma vše na svém místě a prostor působí čistě a uklizeně. Pro některé jedince však tento pocit přerůstá v nezbytnou dennodenní rutinu, která může signalizovat hlubší psychologické rozpoložení. Co tedy znamená, když někdo potřebuje mít doma neustále uklizeno? Tato potřeba může rychle přerůst v nezdravou posedlost.

Touha udržovat pořádek není nic neobvyklého. Uklizené prostředí je obvykle vnímáno jako odraz organizovanosti a schopnosti člověka zvládat chaos každodenního života. Nicméně tato touha může v některých případech přerůst ve zcela nutkavou potřebu, kde se uklízení stává prostředkem k zvládání vnitřních úzkostí a stresu. Takový vzorec chování lze často pozorovat u jedinců trpících obsedantně-kompulzivní poruchou, kde se úklid stává způsobem, jak se vypořádat s vtíravými a nepříjemnými myšlenkami.

Obsesivní kontrola nad čistotou prostředí 

Podle psychologů je smysl pro pořádek nejen naučeným chováním, ale může být také výsledkem genetických dispozic. Někteří lidé mají vrozený sklon k čistotě a organizaci, což může být výsledkem výchovy v prostředí, kde byl pořádek kladen na první místo. Jenže u některých jedinců pořádkumilovnost přeroste v obsesivní kontrolu nad prostředím, která odráží vnitřní chaos nebo strach ze ztráty kontroly.

Jak uvádí psychoterapeut Jan Kulhánek, nutkavá touha po čistotě může být pokusem, jak si nahradit pocit pořádku ve vlastním životě. Tento jev lze pozorovat například u lidí, kteří se potýkají s vysokou mírou stresu nebo úzkostí. Uklízení se stává jakousi rituální činností, která má na chvíli potlačit stresové faktory v jejich životě. Lidé spadající do této kategorie často bojují s pocity nejistoty a strachu z neznáma.

Mnozí experti doporučují, aby se lidé, kteří trpí obsesi uklízením, pokusili nahradit tuto činnost jinou aktivitou, jako jsou společenské události nebo najít si nové koníčky. Právě to může člověku pomoci narušit cyklus neustálého úklidu a poskytnout nové podněty, které zmírní úzkost bez nutnosti se vracet ke starým vzorcům chování.

Vtíravé myšlenky, které zahrnují rituály 

OCD je psychická porucha charakterizovaná přítomností vtíravých myšlenek, které nelze kontrolovat, a opakovaného chování nebo mentálních rituálů, které tyto myšlenky na chvíli zaženou. Touha po úklidu může být jedním z projevů této poruchy, kdy je člověk přesvědčen, že jeho prostředí musí být bez poskvrnky, aby se zabránilo potenciálním problémům.

Typické projevy obsedantně-kompulzivní poruchy mohou zahrnovat neustálé mytí rukou, kontrolování zámků nebo sporáku, či strávit nespočet hodin úklidu prostoru kolem sebe. Zatímco na první pohled se může zdát, že takové chování zajišťuje kontrolu nad stavem domácnosti, ve skutečnosti je jeho cílem potlačit intenzivní úzkost a strach.

Léčba a vyrovnávání se 

Pokud neustálý úklid a pořádek zasahují do každodenního života a negativně ovlivňují vztahy s ostatními nebo  narušuje osobní pohodu, je důležité vyhledat odbornou pomoc. Odborníci často doporučují kognitivně-behaviorální terapii jako jednu z nejúčinnějších metod léčby OCD. Tato terapie se zaměřuje na změny myšlení a chování, které podporují obsesi a kompulze, a dává pacientům nástroje, jak se s úzkostí vyrovnávat bez nutnosti se uchylovat k destruktivním rituálům.

Psychoterapie zahrnuje několik klíčových přístupů, například techniky zaměřené na expozici, při nichž je pacient opakovaně vystavován situacím, které vyvolávají úzkost, ale nesmí následně provést kompulzi. Pomalu se tak učí zvládat svoji úzkost, aniž by musel nutně uklízet nebo se jinak uklidňovat rituály. Tento proces může být časově náročný a vyžaduje trpělivost a podporu. 

Další možností léčby jsou farmakologické přístupy, které obvykle zahrnují antidepresiva, zejména ze skupiny selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu. Tyto léky pomáhají stabilizovat hladiny neurotransmiterů v mozku, což může snížit intenzitu obsese a úzkosti.

Nutná podpora blízkého okolí 

Důležitou roli při překonávání nutkavých tendencí hraje také podpora blízkých. Rodina a přátelé mohou poskytnout nezbytnou oporu, ale je důležité, aby tak činili citlivě. Lidé trpící OCD se mohou cítit osamělí a nepochopení, což může jejich stav zhoršit. Proto je dobré mluvit o vzorcích chování otevřeně a bez pocitu studu. Lidé, kteří se mohou obávat o své vztahy kvůli svým nutkáním, by měli být informováni, že podpora okolí může významně usnadnit jejich cestu k uzdravení.

Další klíčovým prvkem je sebepřijetí. Lidé trpící OCD by měli být schopni přijmout své potíže a pochopit, že s nimi není nic špatného. Tento proces může zahrnovat pracování na sebedůvěře a hledání zdravějších způsobů, jak zvládat úzkost. To může zahrnovat rozvoj strategií zvládání stresu, jako jsou dechová cvičení nebo fyzická aktivita.

Potřeba mít doma pořád uklizeno nemusí být vždy znakem vysokého smyslu pro pořádek, ale může naznačovat hlubší psychologické problémy. Když se úklid stane nutností a zlatým standardem, který určuje pohodu jedince, stojí za to o tom začít přemýšlet a věnovat se této problematice. Pochopení, co za tímto nutkáním stojí, a vyhledání pomoci může odblokovat cestu k lepšímu duševnímu zdraví.

Zdroje: Novinky.cz, Prozeny.cz, Idnes.cz