Toto je nejnebezpečnější věc na světě. Češi, včetně seniorů, ji dělají denně. Policie je na ně ale krátká

Každý z nás se tímto prohřeškem někdy provinil. Zdá se to být nevinná věc, ale ve skutečnosti patří k největším hrozbám, kterým se v dopravě vystavujeme. Řidiči se s tím setkávají na silnicích každý den, a paradoxně to dělají hlavně ti, kteří by měli být nejopatrnější. Policie nad tímto zlozvykem jen bezmocně krčí rameny.

Kdo někdy cestoval do Německa nebo Rakouska, ví, že tamní chodci se chovají úplně jinak než ti v Čechách. Trpělivě čekají na semaforech a obvykle nepřecházejí vozovku tam, kde není přechod, a to ani ve chvíli, kdy silnice zeje prázdnotou. Češi naopak riskují, protože se spoléhají na vlastní odhad. Jenže ten je často velmi špatný.

Čeští chodci zbytečně riskují

Každý den vídáme na ulici lidi, kteří místo cesty k přechodu zvolí kratší trasu přímo přes vozovku. Obzvláště nebezpečné jsou tyto situace večer nebo v noci, jelikož řidič chodce vidí až na poslední chvíli. A pokud je vozovka mokrá, šance rychle zabrzdit se prudce snižuje. Ze snahy zkrátit si cestu se tak může během vteřiny stát tragédie.

Policie upozorňuje na skutečnost, že jde o jednu z nejčastějších chyb chodců. A nejde jen o mladé osoby, které tímto způsobem riskují své zdraví. Často naopak vidíme takto přecházet silnice seniory. Paradoxně právě oni by měli být nejopatrnější, protože jejich reakce a pohyblivost už nejsou takové jako dřív.

Nedisciplinovanost Čechů je přitom v kontrastu s tím, co vidíme v zahraničí. V Německu nebo Rakousku se lidé drží pravidel téměř bez výjimky. Červená znamená stát a přechod je respektován jako místo, kde lze bezpečně přejít silnici. U nás se to bere spíše jako doporučení, což je jedním z důvodů, proč české silnice patří k těm nebezpečnějším.

Statistiky, ze kterých mrazí

Podle statistik Ministerstva dopravy se každoročně stane několik tisíc nehod, ve kterých figuruje chodec. V roce 2024 se konkrétně jednalo o 2932 případů, z čehož za 891 nehod byl zodpovědný právě chodec. Tato čísla jsou dlouhodobě podobná a nelepší se.

V praxi to znamená stovky těžce zraněných a desítky mrtvých ročně. Tragédie se odehrávají hlavně večer nebo v noci, kdy je viditelnost nejhorší. Řidič v takové chvíli spoléhá na to, že chodci využívají přechody, protože tam je očekává. Když se ale náhle objeví uprostřed tmavé silnice, reakční doba nestačí.

Obzvlášť alarmující je situace u seniorů. Podle policejních statistik patří starší lidé mezi nejčastější oběti těchto nehod. Je to logické, jelikož jejich schopnost rychle reagovat klesá, jsou pomalejší a i samotná schopnost odhadnout vzdálenost a rychlost auta není tak přesná jako u mladších lidí. Přesto senioři v Česku patří mezi ty, kteří mimo přechod chodí nejčastěji.

Policie na to nestačí

Možná si říkáte, proč to policie víc nehlídá? Odpověď je jednoduchá, není to totiž zcela možné. Města by musela mít tisíce policistů rozesetých u každé křižovatky a ulice, aby přestupky odhalili. Navíc není jednoduché prokázat, že chodec opravdu ohrozil provoz. Řidič mohl zpomalit dobrovolně, mohlo jít o subjektivní dojem.

Pokuty sice existují, ale jejich vymáhání je minimální. Policie občas provádí akce zaměřené na chodce, ale jde spíš o symbolické zásahy. Reálně se lidé cítí beztrestní. Pokud je někdo přistižen, dostane v lepším případě domluvu, v horším pokutu pár stovek korun. To většinu hříšníků neodradí.

Navíc je tu i psychologický faktor. Řada lidí bere policii jako protivníka, nikoliv jako ochránce. Když vidí hlídku, zpomalí nebo dojdou k přechodu. Jakmile ale zmizí z dohledu, chovají se stejně jako dřív. Tento fenomén se ale neomezuje pouze na chodce. Stejně to funguje například i s bezpečnostními pásy nebo telefonováním za volantem.

zdroje: md.gov.cz, bezpecnecesty.cz, policie.gov.cz, praha.rozhlas.cz