Největší chyba, kterou dělají při chůzi téměř všichni Češi. Kvůli ní tloustnou i když sportují
Na první pohled se může zdát, že chůze, běh nebo obyčejné sezení jsou činnosti, které zvládne každý bez přemýšlení. Jenže skutečnost je jiná. To, jakým způsobem používáme své tělo při každodenním pohybu, rozhoduje nejen o naší kondici a vzhledu, ale také o tom, zda nás budou bolet záda, nebo zda se budeme cítit stále unavení.
Každý krok, každý pohyb paží a každé posazení na židli je výsledkem spolupráce svalů, které buď pracují efektivně, nebo se naopak nechávají unášet špatnými návyky. Pokud se některé svalové skupiny neaktivují, zatímco jiné jsou přetěžovány, naše tělo postupně ztrácí rovnováhu. Vznikají potíže, které nevnímáme hned, ale o to výrazněji se projeví později – ztrátou energie, bolestmi nebo i přibíráním na váze.
Tajemství ukryté hluboko v těle
Mnoho lidí má pocit, že pevný střed těla znamená vyrýsované břišní svaly. Pravda je však jiná. Skutečný základ tvoří hluboký stabilizační systém, tedy svaly, které nejsou na první pohled vidět. Patří sem příčný břišní sval, bránice, svaly pánevního dna nebo vzpřimovače páteře. Tyto svaly fungují jako korzet, který drží celé tělo ve stabilní poloze a chrání páteř i klouby. Pokud se neaktivují, přebírají jejich roli povrchové svaly, které se rychle unaví a vedou k bolestem.
Nesprávné držení těla se projevuje právě ve chvílích, kdy tento vnitřní svalový korzet nepracuje. Břicho může vypadat pevně, ale pokud hluboké svaly nefungují, tělo se bortí. Výsledkem je nejen vyšší riziko zranění, ale také plýtvání energií při každém pohybu.

Pohyb, který klame tělem
Na první pohled se může zdát, že každý pohyb těla probíhá přirozeně, ale právě při sportu se ukazuje, zda je střed těla zapojen správně. Typickým příkladem je běh, který patří k nejoblíbenějším aktivitám, ale ne vždy funguje tak, jak bychom čekali. Pokud se běžec soustředí jen na uběhnutou vzdálenost, bez zapojení středu těla se trup kývá, pánev nestabilně padá a břišní svaly zůstávají v pasivní roli. V tu chvíli už neběží celé tělo, ale pouze nohy, zatímco záda a klouby trpí.
Naopak při vědomém zapojení středu těla se běh stává jiným zážitkem. Rovná záda, lehce zatažené břicho a ramena tlačená dolů nutí hluboké svaly pracovat. Každý krok pak začíná v trupu, který přenáší energii mezi horní a dolní částí těla. To znamená menší únavu a vyšší efektivitu.
Energie, kterou ztrácíme bez povšimnutí
Lidské tělo je nastavené tak, aby se pohybovalo co nejúsporněji. Pokud však dlouhodobě sedíme nebo stojíme v nesprávné pozici, svalové skupiny ztrácejí rovnováhu. Některé se přetěžují, jiné ochabují. To vede nejen k bolestem, ale také k větší spotřebě energie při každém obyčejném úkonu. Člověk se cítí unavený, i když nic zvláštního neudělal.
Do hry navíc vstupuje i stres. Organismus se na něj připravuje napětím svalů, jako by byl neustále v pohotovosti k útoku nebo k útěku. Pokud se tento stav stane trvalým, držení těla se zhoršuje, rovnováha mizí a únava se prohlubuje. Bludný kruh se uzavírá a člověk má pocit, že musí vynaložit dvojnásobné úsilí i na jednoduchý pohyb. Krátké každodenní cvičení, například jógová pozice kočky nebo bird-dog, dokáže tento začarovaný kruh narušit a nastartovat aktivaci hlubokých svalů. Pokud si nejsme jisti správnou technikou, je ideální vyhledat fyzioterapeuta, který poradí, jak tělo zapojovat bez zbytečného přetěžování.

Síla, která rozhoduje o každém dni
Správně fungující střed těla není důležitý jen pro sportovce. Pomáhá každému z nás udržet tělo stabilní při chůzi, sezení nebo i při obyčejném vstávání z postele. Pokud tyto svaly nepracují, projeví se to bolestí zad, krční páteře, kyčlí nebo kolen. Pro ženy má navíc posílení pánevního dna vliv i na sexuální zdraví a usnadňuje období po porodu.
Na druhé straně platí, že pokud střed těla posílíme a naučíme se správně držet, tělo se odmění. Rovnoměrně rozložená zátěž chrání klouby, pohyb je efektivnější a my spotřebujeme méně energie. Díky tomu se zvyšuje naše výkonnost, ať už jde o sport, nebo každodenní činnosti.
Zdroje: idnes.cz, medimerck.cz, mdpi.com, theguardian.com,